Ve vlastní šťávě: Živý terč

30. září 2011
Foodbloggeři fotí jídlo, které sami uvaří
0:00
/
0:00

Foodblogy umí být fajn. Dokonce moc fajn. Ale jen do chvíle, kdy takový bloger, který tráví svou pracovní dobu nejspíš někde u počítače a sjíždí na netu nejnovější trendy v oblasti gastronomie, začne srovnávat svůj sváteční výkon s každodenní rutinou profesionálního kuchaře.

Tak především slovo „profesionál“ označuje člověka, který za svůj výkon nebo práci dostává honorář; na rozdíl od amatéra, který pracuje či sportuje pro radost. Od toho se odvíjí další. Nedávno v jednom rozhovoru jeden takový amatér srovnával svůj vymazlený výkon doma s prací profesionálního kuchaře v restauraci. Zřejmě si nakoupil dobré suroviny a nekoukal na nějakou tu korunu, aby si pochutnal. Neplatí samozřejmě nájem ve vlastní kuchyni, ani z toho, co uvaří, neplatí daně z příjmu, úklid, prádelnu, sociální a zdravotní pojištění, neodvádí DPH ani jiné radosti. Takže si stoupne k plotně a hezky si s tím pohraje. Nafotí suroviny, postup, vymyslí k tomu nějaké hezké a vtipné povídání, odprezentuje svým několika známým či kamarádům a potom se v rozhovoru zeptá, jak to, že to (podle jeho názoru) bylo lepší jídlo než v restauraci.

Je těžko mu vysvětlit, že kalkulace jídla v sobě zahrnuje spoustu a spoustu dalších věcí, a ne jen brambory a maso. Že není těžké uvařit dobře. Těžké je ale uvařit dobře a ještě na tom vydělat. Že za tři hodiny, kdy amatér vypálil tři ukázkové porce, musí profík vyšvihnout víc jak desetinásobek, a to ne jedno jídlo, ale celý jídelní lístek, v různém pořadí, ostrém tempu, a v rozličných variacích, ve stresu a pod tlakem. Tedy ten skutečný profík. Když je to omastek, tak si uleví.

02441966.jpeg

A já mu rozumím. Že za svou práci dostává (spočítáno na hodiny) mnohem méně než dotyčný, anebo je jeho příjem hluboko pod hranici legality. Proto tuhle práci pochopitelně nedělají inženýři, doktoři a další vzdělaní, inteligentní a zvídaví lidé. Většinou právě proto, že jsou inteligentní a vzdělání jsou schopni a hlavně velmi rádi svou práci a schopnost uplatnit kdekoliv jinde.

Nebudu radši rozmazávat, za jakých podmínek u nás pracuje většina kuchařů. Prostě je teď na ně nějak víc vidět. Zkusit to naostro nechce téměř nikdo, ale každý o tom rád mluví. Z kuchařů se stal živý terč. Známí se ptali, jestli jsem viděl díl Bohéma ze série Ano šéfe. Neviděl jsem ani jeden díl. Ale to, co bylo v Bohémě, jsem viděl mockrát.

Proto jen poprosím – dřív než začnete střílet na svého kuchaře, projeďte si v rychlosti svůj vlastní pracovní den. Jaký výkon jste podávali, kolik času strávili prací, co jste za tu dobu vytvořili a kolik za to dostanete. Až budou všichni dělat tak, jak se čeká právě od kuchařů, bude to tady zřejmě zemský ráj na pohled.

Spustit audio
autor: Michal "Rachad" Hromas