Virtuální světy Jamese Colea, epizoda 7: Streaming

Je to ale opravdu to samé, nebo mě jen oslepuje nostalgie tak úzce spojená s pozorováním jiného hráče? Je takové sledování jen upgradem sdílení ulepených alb hokejových kartiček? A je tedy streaming konečnou formou sdíleného rauše ze speed runu, dobrého killu nebo fenomenální stealth akce? Když nikdo nevidí vaši akci, stala se vůbec? Když nikdo neocení váš skill, máte ho vůbec? Když vám nikdo nezvedne sebevědomí, do YOU even lift?

Mám tolik otázek a tak málo odpovědí. Snad se mi to v tomto díle podaří změnit. Jako hosta jsem si proto pozval Nikolaie Lazareva, známého spíš jako Mazarini. Patří mezi nejznámější české streamery na platformě Twitch a věnuje se hrám jako PubG nebo Call of Duty. Kromě toho také režíruje a stříhá komerční videa. Já bych streamer být nemohl. Hry jsou pro mne osobní záležitost, a tak mě zajímalo, jaké to je, když je streamující hráč šoumenem, kterému se přes rameno dívají tisíce lidí, a ne jen dva kamarádi v obrácených kšiltovkách.