Virtuální světy Jamese Colea, epizoda 7: Streaming

Virtuální světy jamese Colea 7
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Virtuální světy jamese Colea 7

Proces streamování videoher mě fascinuje. Nemohu od něj odtrhnout zrak, podobně jako od dopravní nehody, letu horkovzdušného balonu nebo two girls, one cup. Je na něm něco kouzelně elementárního. Vracím se do doby, kdy jsem se po škole díval kamarádovi přes rameno a on se neobratně prokousával levely coby špičatá Lara Croft. Čas plynul pomalu a my jím propadávali jako lžíce malinovým želé.

Je to ale opravdu to samé, nebo mě jen oslepuje nostalgie tak úzce spojená s pozorováním jiného hráče? Je takové sledování jen upgradem sdílení ulepených alb hokejových kartiček? A je tedy streaming konečnou formou sdíleného rauše ze speed runu, dobrého killu nebo fenomenální stealth akce? Když nikdo nevidí vaši akci, stala se vůbec? Když nikdo neocení váš skill, máte ho vůbec? Když vám nikdo nezvedne sebevědomí, do YOU even lift?

Mám tolik otázek a tak málo odpovědí. Snad se mi to v tomto díle podaří změnit. Jako hosta jsem si proto pozval Nikolaie Lazareva, známého spíš jako Mazarini. Patří mezi nejznámější české streamery na platformě Twitch a věnuje se hrám jako PubG nebo Call of Duty. Kromě toho také režíruje a stříhá komerční videa. Já bych streamer být nemohl. Hry jsou pro mne osobní záležitost, a tak mě zajímalo, jaké to je, když je streamující hráč šoumenem, kterému se přes rameno dívají tisíce lidí, a ne jen dva kamarádi v obrácených kšiltovkách.

Jak se ze stremingu stal takový fenomén a proč všichni rádi vzpomínáme na časy, kdy jsme koukali kamarádům u počítače přes rameno? Poslechněte si nový díl Virtuálních světů Jamese Colea, tentokrát o streamingu s Nikolaiem Lazarevem.