Virtuální světy Jamese Colea, epizoda 8: Digitální filosofie

Filosofii jsem studoval, což mi dává jedinečné právo tvářit se, že vím, o čem mluvím. V tomto díle proto budeme spolu s pedagožkou a digitální filosofkou Ditou Malečkovou prožívat a analyzovat virtuální světy – místa pečlivě konstruovaná tak, aby zprostředkovala zcela konkrétní emoce a prožitky. Přesnost, s jakou jsou vývojáři schopni předvídat, co budeme v některých chvílích prožívat, je neobyčejná a je to právě tato schopnost, která z her dělá umění tak nesmírně intimní. 

Dospěl jsem k tomu, že všechny mé zkušenosti se markantně podepsaly na mé žité skutečnosti. Slýcháme to vlastně často – neumím si bez určité technologie představit život. Často ale zapomínáme na to, že se nejedná jen o jakési vystavení se technologiím. Že tyto entity, telefony, auta, nejsou nijak externí. Já sám se skládám z těla, duše a empirických poznatků. Na svět se dívám očima řidiče nebo hráče, technologie jsou tedy stejně tak mojí součástí jako příroda. 

Představme si uzavřenou místnost, jejíž stěny jsou pokryty spoustou čínských textů – každou smysluplnou větou, která je v čínštině možná. V tomto pokoji je člověk, který čínsky sice neumí, ale teoreticky ví, kde případně najít na základě předaného textu odpověď. Tohoto člověka se budeme písemnou formou ptát a on je teoreticky schopen v pokoji najít dostatek materiálu k nalezení výskytu položené otázky a jednoduchým opsáním části kontextu vytvořit více či méně smysluplnou odpověď. Ačkoli bychom se mohli domnívat, že čínštině rozumí, jedná se jen o práci se symboly, kterou by mohl teoreticky zastat i stroj. To je argument čínského pokoje a i o něm bude řeč.

Kromě argumentu čínského pokoje jsme s pedagožkou a digitální filosofkou Ditou Malečkovou došli i k liniím slasti a stavidlům frustrace ve virtuálních světech. Poslechněte si nový díl.

autor: James Cole
Spustit audio