Virtuální světy Jamese Colea, epizoda 9: Arkádové hry
Arkádové hry jsou pro řadu lidí vůbec prvním bodem kontaktu s fantastickým světem videoher. Tím, čím je dnes pro hráče veletrh E3, byly pro mě oprýskané maringotky přivážející herní novinky s vykloktanými páčkami a drobným stříbrným jazýčkem, který do hladových útrob přesouvá ohmatané mince. Široké dětské zorničky a tenisky zlomené od stání na špičkách. Byl to tehdy jednodušší svět.
Půvab arkádových her, i těch úplně nejranějších, pro mě vždy spočíval v jejich jednoduchosti. Jedna páčka a tři knoflíky – a také to šlo. Byl to vždycky takový zvláštní požitek – jít někam za zábavou. Jít na místo přímo k zábavě určené a tam se těšit z hystericky blikajících barevných strojů, zhmotněného duševního neklidu. Je v tom něco konkvistadorského, podmanit si tu drzou mašinu jedinou mincí a svézt se na motorovém býčkovi chvilkového rauše.
Arkádové hry nedopouští, aby se jich člověk nabažil. Není to klasické sezení před PC nebo u konzole a sjíždění sedmihodinových hracích sessions. Je to jen chvilkové vzedmutí upřímných citů, které dosáhnou jen na konec jediné vteřiny věčnosti. Finish him.
V čem je půvab zdánlivě jednoduchých a obstarožních arkádových her a proč si u nich tak často vzpomeneme na dětství? Poslechněte si nový díl Virtuálních světů Jamese Colea.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
