Vlhká místa ukazují emocionální nahotu

„Spousta lidí si o tomhle filmu vytváří názor, aniž by ho viděla. Podívají se na trailer a myslí si, že jde o něco skandálního. Vlhká místa nejsou jen prázdnou provokací. Postava Heleny je mnohem komplexnější a komplikovanější,“ komentuje hned v úvodu Carla všeobecný rozruch, který film Vlhká místa natočený podle stejnojmenné knihy provází.

Vlhká místa jsou podle Carly příběhem o osamocení. „Postava Heleny je odmítaná, izolovaná, není integrovaná do rodinného života a sama si připadá jako bakterie. A ona se s tou ošklivostí identifikovala a snaží se jí čelit, většinou tím, že si z věcí dělá srandu, protože nechce přiznat, jak je zraněná.“ Když v roce 2008 vyšla kniha Vlhká místa od Charlotte Roche, Carla nebyla tou dobou v Německu, a proto ji skandál kolem titulu minul. Mohla tak snadněji a bez předsudků vstřebat scénář a vžít se přímo do role postavy, od níž si odnesla třeba schopnost nepropadat sebelítosti.

Přijetí filmu napříč Německem bylo zajímavé. „Lidé často přicházeli do kina s hotovým názorem a odcházeli s jiným. Ten film není jen o nahotě a sexualitě, je rozdíl být nahý fyzicky, ale ten film je o nahotě emocionální, ta je mnohem důležitější, protože odkrývá krutost a pravdivou realitu člověčenství,“ upřesňuje svou zkušenost s přijetím filmu Carla. Sama pochází z italské části Švýcarska. Díky lednímu hokeji pod dohledem českého trenéra se v patnácti dostala do USA a i proto se později rozhodla v USA vystudovat herectví. I díky filmu Vlhká místa získala cenu Shooting Star na letošním festivalu Berlinale. Rozhovor s Carlou si poslechněte tu.