Když dětství ukončí trauma. Sexuálně zneužívané děti mohou bojovat celý život

21. květen 2024

Mnoho z nás nedokáže pochopit, jak někdo může zneužít dítě. Přesto se to děje, častěji ze strany blízkých než úplně cizích. Oběti zneužívání mohou později samy zopakovat toto chování, což vede k mezigeneračnímu přenosu traumatu. Pro děti je důležité, aby o tom mohly mluvit, někdy se vzpomínky na traumatický zážitek mohou ale vyjevit až po desítkách let. O tématu mluví dětský psychoanalytický psychoterapeut, psychiatr a autor podcastu O dětské duši Peter Pöthe.

Proč někdo může zneužít dítě sexuálně?

Znám to teoreticky, nejsem sexuolog. Předpokládám, že na to by odpověděli sexuologové. Z mého pohledu a podle toho, co vím, je hlavní motivací moc. Je to někdo, kdo má nade mnou moc, uplatňuje svou autoritu a může si se mnou v podstatě dělat, co chce. To je hlavní motivace. Zneužívání slouží k uspokojení sexuální potřeby dospělého, pro kterého je dospělý objekt z nějakého důvodu nedostupný nebo hůře dostupný než dítě. Další kategorií jsou lidé, kteří mají takzvanou parafilii, a často jsou sami zneužívaní. Také často zneužívají lidé, kteří se stali obětí, hlavně u chlapců. Homosexuálně zneužívaní chlapci pak častěji zneužívají další chlapce. A pak je to kombinace nemorální psychopatické osobnosti a závislosti na alkoholu, kde tito lidé ztrácejí zábrany.

Narazil jsem na zajímavou myšlenku, že zneuživatelé mohou být frustrováni nedostatkem intimity a blízkosti z dětství a tuto potřebu si naplňují na zranitelném dítěti, které se nemůže bránit.

Rizikovým faktorem je dostupnost a bezbrannost dítěte, což láká jedince k tomu, aby dítě zneužil pro své potřeby. Proto jsou nejčastěji zneužívány děti v rámci rodiny. Nevlastními otci, strýci, staršími bratry či bratranci. Statisticky nejčastějšími pachateli zneužívání jsou tedy lidé, které máme na očích, nikoliv někdo, kdo číhá ve křoví. Často je to učitel, farář nebo někdo, o kom bychom to nikdy neřekli.

Čtěte také

Také to bývají lidé, kteří mají k dětem blízko. Umí s nimi komunikovat a děti se s nimi cítí dobře a bezpečně.

Někteří zneuživatelé mají dětskou osobnost, kterou používají k manipulaci dětí. Možná příkladem by mohl být Michael Jackson. Na druhou stranu děti jsou často zneužívány proto, že touží po kontaktu. Jsou to často zanedbávané děti, například z romských osad na východě Slovenska, které mají menší dozor a pozornost. Takové děti touží po kontaktu a pozornosti, což zneuživatelé využívají.

Jak se to léčí? Platí, že čím dříve člověk vstoupí do psychoterapeutické péče, tím snazší je pro něj celý proces?

Určitě. Je velmi důležité o tom s někým mluvit, a to může být někdo blízký, nemusí to být terapeut. Někdo, kdo mi věří, s kým mohu mluvit o svých pocitech a přemýšlet o tom, co se mi stalo. Může to být jen velmi smutná zkušenost, kterou jsem měl, ale nemusím ji řešit celý život. Někdy to ani není nutné léčit, ale některé věci se mohou dostat do nevědomí.

Například pokud vás znásilní spolužáci ve 13 letech, bojíte se to říct rodičům, aby vám nevynadali, že jste si vzali drogy nebo se opili. Pak už neznáte hranici a myslíte si, že takto to chodí, že se musíte nechat zneužít. Dostáváte se do nových situací, kde vám někdo ublíží. Terapie je důležitá, abyste si uvědomili mechanismy a to, co jste zažili, abyste to mohli zregulovat a znovu prožít tak, aby vás ta zkušenost nepronásledovala. Musíte si to ohraničit jako událost, která se stala, ale už se neděje. Naučíte se znovu důvěřovat, například mužům, a nechcete, aby jedna nebo několik špatných událostí paralyzovaly celý váš život.

Proč se ale objevuje obrovská míra studu u zneužívaných? Vždyť oni za to přece nemohou.

Stud je velmi významná a nepříjemná emoce, protože se stydíte sami za sebe. Výzkumník David Finkelhor tomu říká „damage goods syndrom“, syndrom poškozeného zboží, které nikdo nechce. Máte pocit, že to na vás všichni vidí, zvláště když je to v rodině. Chcete se pořád mýt a sprchovat. Oběti, například sbormistra Kulínského, to také popisovaly. Mají pocit, že je to cejch, který je navždy definuje.

Když jste dítě, říká se tomu někdy vražda dětství, protože vaše dětství tím končí. Ve třídě jste jiní než ostatní děti. Zneužívaní jsou zasvěceni do něčeho, co patří dospělým, takže si nemohou bezstarostně hrát. Když se ptáte klientů na jejich hračky nebo dětství, nemají pocit, že měli nějaké dětství. Pachatel jim dává výhodu, že si je vybere, a děti si závidí, že mají privilegium být zasvěceny do něčeho dospělého. Je to prokletí, protože nemohou být dětmi, ale stále nejsou dospělí.

Proč dochází ke zneužívání dětí a jak se s tím vyrovnat? Uslyšíte v celém záznamu rozhovoru.

autor: Petr Bouška
Spustit audio

Související