Všechny díly Call of Duty nejsou stejné. Letošní Black Ops 6 je ale jedním z těch průměrnějších
Na světě existuje pořád méně jistot, ale jednou z těch neochvějných zůstává i po víc než dvaceti letech fakt, že na podzim přijde nový díl střílečkové série Call of Duty. Ten letošní s podtitulem Black Ops 6 slibuje všechny obvyklé režimy s lehkou dávkou inovace, má ale „CoDko“ pro rok 2024 i něco navíc?
Do víru Black Ops 6 se tentokrát pustil Jarda a začal hezky postaru od kampaně. Kdysi věhlasná součást každého dílu s pořádnou dávkou skriptované akce, která uměla občas i vzít za srdce nebo vzbudit kontroverzi, dnes už většinou působí spíš jen jako párhodinová reklama na zbylé multiplayerové režimy. „Treyarch se tentokrát snaží kampaň propojit jak s klasickým multiplayerem, tak i s módem se zombíky, ale pořád ji v menu najdete až na třetím místě,“ vysvětluje Jarda a dodává, že má letošní singleplayer i pár světlých momentů, ale když je zrovna nemá, umí být vyloženě stupidní.
Režim Zombies pak doporučuje zejména lidem, kteří mají partu přátel, protože bez sehrané skupinky v kosení nakažených spoluobčanů nemáte velkou šanci uspět. Největší pozornost se tak i letos upíná ke klasickým multiplayerovým kláním, která ozvláštňuje nový systém pohybu, respektive skluzů. „Trochu to působí, jako by si vojáci na bojišti půjčovali od Maxe Paynea,“ naráží Jarda na ikonického akčního hrdinu, který dokáže bleskurychle střílet ze svých zpomalených skoků. Oproti předchozím iteracím Black Ops je tak šestka ještě o poznání akčnější a rychlejší, pro alespoň trochu taktický zážitek se Jarda doporučuje poohlédnout jinde.
Má kapitán Adler rád radler? Jak letošní Call of Duty zachází se zasazením v Iráku? Poslechněte si Quest o Black Ops 6.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
