„Vyoutovat se v Číně je velký problém,“ říkají LGBT aktivisté z Asie

10. srpen 2018
LGBT aktivisté z Asie

„Ve velkých městech se ale situace zlepšuje,“ shodují se Chu Č'-ťün z Číny, Kam Hung Cheung  z Hongkongu a Čchen Čch'-a Jü z Tchaj-wanu. Lidskoprávní aktivisté se ve svých zemích starají o práva LGBT komunit a do Prahy přijeli na festival Prague Pride. V rozhovoru mluví o boji za registrované partnerství, nemoci AIDS i vlastních bolestných zkušenostech s coming outem.

Jak vypadá současná situace queer lidí v Číně?

Chu Č'-ťün: V posledních letech se situace LGBT komunity v kontinentální Číně zlepšuje, hlavně ve velkých městech, lidé jsou tam otevřenější a tolerantnější než dřív. Přijde mi to podobné jako tady v Česku. Horší je to v malých městech a na venkově, kde jsou lidé konzervativní a žijí tradičněji.

Číňané tedy nemohou uzavírat registrovaná partnerství.

Chu Č'-ťün: Nic takového v Číně neexistuje, stejnopohlavní partnerství nejsou zákonem povolena. Je to hlavní úkol, který teď LGBT organizace v Číně řeší.

Dřív ale bývala homosexualita v Číně trestná.

Chu Č'-ťün: Homosexualita není trestným činem od roku 1997, předtím byla v zákoně definovaná jako výtržnictví. Od roku 2001 už také není homosexualita považována za psychickou chorobu.

Kvér o coming outech: Nenesete žádnou vinu, nemáte za co

Homosexuálové - gay - queer

Coming out představuje jeden z nejdůležitějších a nejtěžších kroků v životě člověka. Je jedno, jestli jste gay, lesba, trans, nebo třeba muslim. Svému okolí se svěřujete pořád, nejvíc vám ale záleží na reakci rodiny a blízkých. Jak coming out zvládnout? Jak se srovnat sama se sebou? A kdo vám může podat pomocnou ruku? I o tom je aktuální Kvér Radia Wave. Pozvání přijali psychoterapeut Honza Vojtko a jedna z mentorek projektu S barvou ven Nikola Viktorinová.

Jak je to v Hongkongu, liší se nějak vaše situace?  

Kam Hung Cheung: Homosexualita není trestným činem od roku 1991. V posledních 20 letech se situace zřetelně zlepšila, a to i díky boji LGBT organizací. V současnosti jsou LGBT lidé zastoupení v parlamentu a některé celebrity se k homosexualitě veřejně přihlásily. Zákon, který by povoloval registrované partnerství nebo manželství, ale nemáme. Sex mezi mužem a ženou je u nás povolen od 16 let, sex mezi dvěma muži ale až od 21 let. Pokud tento zákon porušíte při heterosexuálním styku, je trestní sazba asi sedm let. Ještě před deseti lety, pokud došlo k sexu s nezletilým mužem, mohl pachatel dostat až doživotí. Lidskoprávní aktivisté ale tento nerovný zákon kritizovali a dosáhli jeho úpravy, takže v tomto už jsme dosáhli rovnoprávnosti. Zajímavé je, že pokud má styk dospělá žena s nezletilým chlapcem, tak je potrestán on.

A jak je to tedy při styku dospělé a nezletilé ženy?

Kam Hung Cheung: Styk mezi ženami zákon nijak neřeší.

Jak se vede LGBT lidem na Tchaj-wanu, který není součástí pevninské Číny?

Čchen Čch'-a Jü: Je to asi podobné jako v Česku. V 70. a 80. letech jsme bojovali za svobodu a demokracii, V 90. letech došlo k velkému rozmachu gay a lesbického hnutí. Teď prošlo u ústavního soudu, že manželství není jen svazek mezi mužem a ženou. Očekáváme, že asi v květnu 2019 by mohl být schválen zákon, který povoluje manželství osob stejného pohlaví.

Takže zatím je na Tchaj-wanu povoleno jen registrované partnerství?

Čchen Čch'-a Jü: V některých městech ano, ale registrovaní nemají nárok na zákonné výhody manželů, proto se teď soustředíme na boj za manželství.

Taiwan Pride 2016

Teď jsme se bavili o obecné situaci, ale jak vypadá každodenní život LGBT lidí? S čím se nejvíc potýkají?

Chu Č'-ťün: Pracuju v neziskové LGBT organizaci PFLAG, takže jsem slyšel už spoustu příběhů. Většina lidí se potýká se silným odporem ze strany rodičů, když se přiznají ke své orientaci. Coming out v rodině je hodně velký problém. Lidé musí mít hodně velkou odvahu, aby se přiznali. Rodiče by měli mít víc pochopení.

Jak se třeba vaše organizace snaží lidi informovat o LGBT problematice? Jaké jsou v tomto směru dnes v Číně možnosti?

Chu Č'-ťün: Od roku 2003 byla situace na mediální scéně uvolněnější, v mnoha médiích informovali o LGBT tématech. V posledních dvou letech ale režim kontrolu médií zase utužuje a tato témata už v médiích být nesmí. Když se v nějakém pořadu něco takového objeví, může to být odstraněno. Takže jde o krok zpět.

A dozvědí se lidé třeba něco ve školách?

Chu Č'-ťün: Ve školách je homosexualita přísné tabu. Mezi lety 2006 a 2016 byla situace lepší, dobrovolníci z PFLAG tehdy mohli třeba dělat přednášky ve školách a podělit se o svoje zkušenosti, teď už to vůbec není možné. Ale pokud se o toto téma někdo zajímá, je možné o něm dohledat informace na čínském internetu.

Kam Hung Cheung: V Hongkongu je volnější životní styl než v Číně. Lidi se berou později a mají děti později nebo vůbec, takže na vás okolí tolik netlačí, abyste si co nejdřív pořídili rodinu. Přesto je to ale pořád čínská kultura, rodinné hodnoty jsou to nejdůležitější. Spousta mých kamarádů tak má problém s coming outem.

LGBT - homosexuálové

Čchen Čch'-a Jü: Na Tchaj-wanu máme sice jiný politický systém, jsme demokratičtější stát, ale je to pořád jedna a ta samá čínská kultura a ta definuje pohled občanů na homosexualitu. Ani u nás to tedy není o moc lepší, zvlášť mezi staršími lidmi. Většina z nich je homofobních. Na Tchaj-wanu mají také významný vliv evangelické církve, jejich členů není mnoho, ale mají velkou politickou a ekonomickou moc. Tyto církve jsou hodně homofobní a vedou velké protihomosexuální kampaně. Jde především o protestantské církve, ale spojují se i s katolíky nebo dalšími náboženstvími.

Jaký byl váš coming out?

Chu Č'-ťün: Já jsem vyrostl v malém městečku. Když jsem si uvědomil svou orientaci, utekl jsem z domova. Chtěl jsem být co nejdál od rodiny. Maminka mě ale stejně pořád žádala, abych si co nejdřív našel manželku a založil rodinu. Slíbil jsem jí, že do svých 30 let jí dám odpověď. Maminka se toho ale nedožila. A je mi moc líto, že mi nikdy opravdu neporozuměla.

Kam Hung Cheung: Že se mi líbí muži, jsem zjistil v 16, ale neměl jsem tehdy moc informací o bezpečném sexu, takže jsem se nakazil AIDS. Musel jsem se tak rodině přiznat k obojímu, ke své orientaci i k nemoci. Pro moji rodinu je zdraví na prvním místě, takže moji orientaci bez problémů přijali. Rodina i přátelé mě hodně podporovali a podporují, začal jsem se tak věnovat práci v neziskových organizacích a dobrovolnictví.

„Nejsi sám, kdo se teď cítí divně.“ LGBT lidé mají digitální mapu vzpomínek

Printscreen z webu projektu Queering the Map

Rozbušilo se vám někdy srdce cestou kolem lavičky v parku, kde jste dostali první pusu? Sevřel se vám žaludek a přidali jste do kroku u kavárny, ve které jste si poprvé prožili kopačky? Vzpomínky na první lásky, vztahy a zlomená srdce digitálně uchovává aplikace Queering the Map, svoje momenty do ní mohou zaznamenávat lidé po celém světě. Na mnoha místech se z ní stal hit. Dokud si jí nevšimli voliči Donalda Trumpa.

Čchen Čch'-a Jü: Vyrůstala jsem v křesťanské rodině. V 18 jsem zjistila, že mám ráda ženy, a měla jsem první přítelkyni. Tehdy jsem se svěřila profesorce z univerzity, která mě velmi podpořila. Řekla mi: „Pokud v sobě cítíš lásku, tak za ní jdi. Žij tak, jak to cítíš.“ Pak jsem se přidala ke křesťanské homosexuální církvi Tong-Kwang Light House Presbyterian Church, která byla založená v roce 1996, a stala jsem se queer aktivistkou. V poslední době ale přibývá lidí a pastorů i z běžných církví, kteří homosexuály podporují a zakládají pro ně například podpůrné skupiny.

Má někdo z vás zkušenost s přímým pronásledováním nebo bezpečnostními orgány?

Chu Č'-ťün: Ne.

Kam Hung Cheung: Já také ne.

Čchen Čch'-a Jü: Mně se stalo, že když jsem se přihlásila na teologickou fakultu a oni zjistili, že jsem queer aktivistka, tak mě nepřijali. A slyšela jsem podobné příběhy i od dalších lidí.

„Jeden muž strávil 12 dní ve vazbě, protože chtěl zorganizovat průvod.“ Jaké postihy hrozí čínským LGBT aktivistům a co je pro lidi s menšinovou orientací v Číně nejtěžší? Poslechněte si celý rozhovor.