Výstava P.O.R.N.: U nás si erotiku v umění musíš nejprve obhájit

„Vystupuje z černoty, ze tmy, je tam krásně vidět kontrast světlé kůže, která jde až do bílé nebo růžové, a úplné tmy. To je vlastně sen toho sexu, tajemství, že nevíš, co tě může potkat,“ stojíme s kurátorkou Alenou Kupčíkovou a teprve 26letým malířem před obrazem Černá hodinka – nahá žena s odhaleným rozkrokem, svázaná technikou tradiční japonské bondáže, zezadu ji objímají mužské ruce. Jde o jeden z nejodvážnějších výjevů, který v 11. patře Microny v souboru víc než čtyř desítek převážně olejomaleb naleznete.

„Ke klasické malbě jsem tíhnul od začátku. Byl jsem u Zdeňka Berana, který mě hodně ovlivnil. Pak jsem přestoupil k restaurátorům, kde jsem dělal ještě klasičtější malbu, staré kopie. Zatím nemám potřebu jít někam dál, spíš se chci naučit řemeslo a pracovat s ním.“ Adam Jílek má v sídle někdejší Microny stejně jako další umělci svůj ateliér, dochází sem prakticky denně, momentálně také působí v ateliéru Jiřího Sopka na Akademii výtvarných umění. „Ženy jsem začal malovat díky profesorům, které jsem změnil, hodně mě to ovlivnilo. Ženy jsou moje poslední věc, předtím jsem maloval volnější věci, třeba ze zabijačky, potom jsem se dostal ke zvířatům, kterým propůjčuji lidskou povahu. Na to jsem navázal sérií aktů.“

Z výstavy Adama Jílka P.O.R.N.|foto: tiskový servis Art Salon Microna

Slepice a kráva na výrazném jednobarevném pozadí, šelmy i fragmenty odhaleného ženského těla se na obrazech střídají samostatně, téměř v portrétním provedení, které je prosté aktivistického podtextu nebo metafor. Na některých plátnech – jako v případě obrazu Tři kamarádky – naopak zvířata a lidé vstupují do vzájemného dialogu a jejich přítomnost má symbolický rozměr. „Tady třeba vidíme obraz tří nohou, chodidel. První je žena s nalakovanými nehty, pak jsou pařátky slepice a pak další žena. To mělo být myšleno tak, že dva lidé spolu fungují bez problému. A když tam je ten třetí, tak to kazí, to tady zastupuje slepice,“ přibližuje Adam.

„Můj oblíbený obraz je tenhle – člověk drží packu psa. Má jít o darování života, jak Michelangelo maloval v Sixtinské kapli dotek Boha, tak tady to mělo být naopak – jak v dnešní době dávají psi lidem naději,“ vysvětluje Adam.

Z výstavy Adama Jílka P.O.R.N.|foto: tiskový servis Art Salon Microna

„Všichni máme psy, tak mně přijde tenhle obraz úplně úžasný,“ dodává Alena Kupčíková, výtvarnice známá především svými „chlupaticemi“, které z chloupků z ženského přirození vytváří už 15 let. Erotické umění je podle ní v současnosti hlavně módním výtvarným projevem, i když nevylučuje motivaci hlubším celospolečenským jevem – krizí intimity v době, kdy je sex paradoxně všudypřítomné téma. Pro Alenu i Adama má erotika převážně romantický nádech, existují samozřejmě i výjimky. Třeba jako v případě Adamovy parafráze na malbu ženského klína od Gustava Courbeta, který se erotickou tvorbou dostával z finanční tísně. „Tady jde vyloženě o vulgárnější výřez přirození, které vypadá téměř jako květina. U nás s erotikou člověk musí nejprve prorazit a pak si ji ještě obhájit,“ uzavírá Alena.

„Adam ženu obdivuje skrze její ozdoby, krásné oči, make-up, tetování,“ píše Alena o Adamově tvorbě. Tatuáž Adamovy modelky-striptérky a současně jeho řemeslnou zručnost můžeme obdivovat v poslední části výstavy P.O.R.N., za níž stojí silný mecenáš a jejíž troufalý název odkazuje k vernisáži a premiéře stejnojmenného videoklipu od bulharského umělce žijícího v New Yorku Aleka Sandara.

Prohlédnout si práce Adama Jílka můžete v Modřanech až do 27. září.