„Vždycky jsme stříleli kolem sebe. Je jedno, kdo ji koupí,“ komentuje Hugo Toxxx letošní rapovou válku

„Natáčela se tady Arabela,“ vysvětluje pětatřicetiletý rapper Hugo Toxxx, když vcházíme do suterénu jedné menší budovy v areálu Barrandovských studií. Nevznikal tu jenom známý československý seriál pro děti, ale také jeden z nejtvrdších rapových tracků letošního roku. Vstupní prostor není na první pohled ničím výrazný, lednička, producentský pult, gauč a konferenční stolek, pak ale návštěvníka zaujme analogový přístroj s kotouči na magnetofonové pásy. Legendární producent Risto Sokolovski, jemuž studio patří, vypráví, jak přestal fungovat během natáčení videoklipu k singlu Arnold Leopold-Navrátil, který hrál důležitou roli v Toxxxově rapové přestřelce s labelem Bigg Boss. „Kontrolka nahrávacího zařízení svítila, pak se z něho začalo kouřit a byl konec,“ vzpomíná. V tracku po dlouhé době rapovali společně členové Supercrooo – James Cole a Hugo Toxxx.

Všichni tři se potkali už při natáčení Toxic Funku, desky, jež přepsala pravidla domácího rapu v nultých letech. Když album srovnáte s ikonickým Repertoárem PSH z roku 2001, máte pocit, jako by vám Supercrooo nabízeli vstupenku do jiné dimenze – a to obě nahrávky dělí pouhé tři roky. Nejsou tu slyšet žádné samply, všechny podklady jsou striktně elektronické a Supercrooo berou posluchače na šílenou jízdu českým showbyznysem a vlastní verzí Sin City někde mezi Smíchovem a tolkienovskou Středozemí. „U natáčení týhle desky se nám skoro podařilo zešílet, Coleovi se to vlastně povedlo úplně,“ vzpomíná Toxxx, který je na rapové scéně už od poloviny devadesátých let, z gauče v Ristově studiu.

1000 let napřed zní název jednoho jeho pozdějšího tracku, z doby, kdy měl už slušně rozjetou sólovou kariéru a na krku cenu Anděl za desku Legální drogy, a skvěle vystihuje způsob, jakým přemýšlí o hudbě. Chce mít vždycky náskok – a to se mu už mnohokrát povedlo. Jako první u nás začal fúzovat rap s elektronikou a pomohl zde zabydlet současný trapový sound. Aby mohl jít vlastní cestou, založil v roce 2010 label Hypno808 a velkou pozornost věnuje vyhledávání nových talentů – ať rapových, či producentských. Jenom je prý čím dál těžší držet tempo.

První sólovou desku Rok psa vydal Toxxx v roce 2008 u labelu Bigg Boss, hned v úvodním tracku rapoval se šéfem vydavatelství Vladimirem 518. To už je všechno minulost a dnes si nemohou přijít na jméno. „Nejsme tým, není vibe. Suchou větev jsem uřízl, sundal chain, ulítl ven, roztrhl klec,“ rapuje Toxxx v nejhořlavějším letošním tracku Nikdys nebyl, který je mířený bývalému kolegovi z labelu – producentovi Mikeu Trafikovi. Toxxx dlouho odmítal cokoliv komentovat a nechal za sebe mluvit svoji hudbu. Teď o letošní rapové válce říká: „To byl teprve trénink.“

V životě Huga Toxxxe se toho změnilo víc – má teď rodinu, malého syna a je pro něj podle jeho slov čím dál těžší se dostat do tvůrčího procesu. Potřebuje Private mode, jak zní název i jednoho jeho novějšího tracku. Je to jediný moment, kdy při rozhovoru odhaluje, kdo skutečně je Jan Daněk, jak zní jeho pravé jméno.

První rapové tracky jsi nahrával s Jamesem Colem jako K.O. Kru, sotva jsi dostal občanku. A nikdy jsi rap neopustil a nedělal nic jiného. Ostatní rappeři z české scény si hledají jiný prostor k seberealizaci či živobytí – Vladimir 518 se věnuje nakladatelské činnosti, Kato pracoval dlouhé roky v reklamce...
No, já nikdy nebyl v práci.

Byl to plán od začátku?
Lidi se mě pořád ptali: „To si myslíš, že tě to uživí? Co jako budeš dělat se životem?“ Před námi tady nebyla scéna, rapovej byznys. Tady byla tma a my tu mapu odkrývali postupně, já stál v první linii. V ten byznys jsme věřili a doufali. Zároveň jsem měl ale pořád na paměti, že nebudu věčně mladej a nebude se mnou ta generace v klubech. Jednoho dne se to celý posune a tihle lidi už nebudou tvoji. Já ale běžím běh na dlouhou trať. Můj plán je být tady dlouho.

Sám se zajímám o rappery, kteří nemají jenom jednu dobrou desku, ale mají jich mraky. Takhle jsme objevili Kool Keitha nebo E-40ho. To jsou celoživotní riders, kteří nejsou závislí na trendech. V raným věku jsem si předsevzal, že tohle je moje cesta. Pokud jsi underground player a někdo, kdo má rád „true shit“, tak jedeš čistě rapovou linii, neděláš crossovery a neuhýbáš jinam, nechodíš si pro fanoušky k jiným žánrům. Spoléháš se jenom sám na sebe.

Skok od K.O. Kru k Supercrooo byl totální obrat. Nejenom zvukově, i z pohledu toho, jak byly postavené texty – působily jako komiksové bubliny, rýmy byly vyčtené ze sci-fi a fantasy knih. Nic z toho u nás předtím cítit nebylo.
První tracky K.O. Kru vyšly na kompilaci Lyrik Derby. Když jsme to poslouchali, tak jsme se s Colem shodli, že z celý tý desky jsme poslouchatelní jenom my. Začali jsme si věřit a řekli jsme si: „Pojďme to rozbít.“ Hledali jsme cestu, jak udělat něco, co bylo do tý doby neslyšený, co by znělo jako z jinýho světa. Pomalu jsme se blížili naší vizi, ten kód ale nebyl od začátku komiks jako médium, pro nás nebyly důležitý ty obrázky a stylizace do komiksových hrdinů. Místo popisování reality a prosazování názorů, což se tehdy dělalo, jsme chtěli najít způsob, jak bombardovat mikrofon obrazy, který nejsou dořečený. Ten způsob jsme objevili a jsem na to hrdej dodneška. Najednou to bylo tyranizování posluchače útržky slov, který potřebuješ jenom proto, abys pracoval s nějakou energií. „Tomu nerozumím,“ říkali často. No, tak nerozumíš, to je tvůj problém.

Hugo Toxxx|foto: Barbora Linková

Toxic Funk nastolil nějaký výraz, styl. Po natočení desky jste se ho ale zároveň chtěli rychle zbavit a přišlo album Neurofolk.
Často se nám děje, že jak dotočíš desku, tak ji už nemáš rád. Byli jsme našláplí a přesvědčení, že musíme okamžitě opustit tu bezpečnou zónu, neusnout na vavřínech, makat na novým soundu a posunout se zase někam jinam. Potřebovali jsme přitvrdit a být zlí. Ten střih jsme udělali hrozně rychle a lidi nestihli vstřebat tu změnu, protože si ještě pořád zvykali na Toxic Funk.

Nechci si to ničím pojistit

Vždycky jsi byl o krok vpřed před ostatními českými rappery. Přitáhl jsi sem trendy a vstřebal jsi je do svého stylu. To je taky součástí toho širšího plánu?
Když se koukáš dopředu, stane se ti, že přicházíš s věcma, který jsou divný, neslyšený a pro spoustu lidí neuchopitelný. Hudební svět se nechová podle jednoho pravidla. Většina lidí má hudbu jako background k životu, nepřemýšlí o ní aktivně. Poslouchají, co znají nebo co poslouchá jejich homeboy. Nepochopí tvoji novou věc, zavrhnou ji a jdou jinudy – ocení ji třeba zpětně. Já jsem se rozhodl, že budu cílit na toho nejnáročnějšího posluchače. Když dělám show, nevybírám svůj playlist, abych měl nonstop ruce nahoře a lidi zpívali se mnou. Dělám to pro toho jednoho kripla, kterej tomu strašně rozumí a čeká na tu jednu divňárnu. Pro toho to dělám.

Popovými žebříčky hýbe trapová vlna. Ty se na ní ale nevezeš v rovině kopírování zahraničních hvězd jako ostatní rapové kolektivy, jako třeba Milion+. Jak chceš trap dál osedlat?
Trap je současná forma rapu. Já na něj narazil už dávno, kdy se tady poslouchal jenom boombap a všichni ho milovali. My už byli v elektronice a o něco dál. Tehdy nebyly jižanský věci populární ani v Americe. Jedním z prvních, kdo to začal kontrolovat z nejižanskýho světa, byl Kool Keith. Znělo to tak jinak! Viděl jsem v tom budoucnost, začal jsem dělat trapový věci a naladil se na to.

Dnes se na vlně jezdí tak, že prostě zkopíruješ nejfunkčnější model. Všichni jdou po povrchu a mají pokérovaný ksichty – půjčujou si ten obraz komplet a nedělají nic než kopírku mainstreamu. Nechci nikoho obviňovat, mně třeba Milion+ přijdou v rámci naší scény super. Zaplať pánbůh za ně.

Přichází ten moment, kdy natáčíš desku a musíš zase udělat krok někam dál. Potřetí, počtvrté, popáté. Není to čím dál těžší?
Je, ale já to miluju! Pro mě je svatý moment plánování desky, snaha zasáhnout a posunout to. Mám to rád. Proč moje deska tak trvá? Chci, aby byla totálně speciální. Musím se dostat do tý formy a pocitu. Cítit tu šťávu. A pak myslím, že může vzniknout ve velmi krátkým období. Nechci mít masterpiece, vybroušený diamant, ke kterýmu se kleká. Potřebuju, aby to bylo dope a někde jinde. Ty recepty a poučky na úspěšnou desku jsou, ale já si to nechci ničím pojistit.

Nejdřív je trénink

Říkal jsi, že tracky, které jsi letos vydal, byly jen trénink. Zároveň zažehly oheň na české rapové scéně. Jak to hodnotíš zpětně? Splnilo to ten účel?
Tam nebyl plán a ty tracky nebyly prostředek, jak něčeho dosáhnout. Pro mě je ideální situace k dělání hudby, když se soustředíš, dostaneš se do formy a chrlíš to. Pořád píšu texty, mám milion rozdělaných věcí na desku a spousta jich je nahraných a nevyjdou. Občas něco objevím a vrátím se k tomu. Ale ty letošní tracky jsou jen zlomek věcí. Vylezly ven a žijí svým životem. Neměl jsem to naplánovaný a nehodnotím, jestli se něco povedlo, nebo nepovedlo.

Singl Nikdys nebyl je adresovaný konkrétnímu producentovi z labelu Bigg Boss. Skládá tracky, které nebolí, a může za to, že je scéna zakonzervovaná – tak jsem si vyložil, co rapuješ.
Mně přijde, že Mike Trafik scénu nijak neovlivňuje. Svým způsobem je dobrej byznysmen, umí dřít, telefonovat, zařizovat, ta muzika je jenom jedna desetina.

CRRR! Komu zvoní hrana na české rapové scéně? Hugo Toxxx versus Bigg Boss

• Upravit
• Smazat

Část českého internetu žije od poloviny července rapovou válkou mezi táborem vedeným Hugem Toxxxem a labelem Bigg Boss v čele s Vladimirem 518 a PSH. Polovina Supercrooo – Toxxx – vydává na své značce Hypno808 jeden track za druhým a v některých se tvrdě strefuje do svých bývalých spolupracovníků. Zato PSH s rapovou odpovědí čekali přes měsíc a záhy se do hry zapojil i nejmladší z týmu Bigg Boss, rapper Maniak. Na síti za tu dobu vyrostla knihovna memů, konspiračních teorií a vyplouvaly na povrch informace ze soukromí některých účastníků. Fanoušci netrpělivě čekají, jak tato reality show skončí.

Ty ses potřeboval vymezit vůči dělání hudby tímhle stylem. To je ten statement?
Ten den, kdy jsem to napsal, jsem složil ještě pět dalších věcí. Byli jsme na horách, měli jsme tam vybavení, a zatímco ostatní se bavili, já psal lyrics. Pouštěly se beaty a já psal jeden text za druhým. Když jsem to dopsal, řekl jsem si jen: „To je smutný.“ Rapoval jsem to ostatním a oni hned: „To musí ven.“ Proběhlo mi hlavou, co všechno to způsobí: „Hm, co se dá dělat.“

Nevydával jsi žádná vyjádření, nechal jsi za sebe mluvit hudbu. V jednom tracku – Všechny voči na mě – rapuješ: „Jsou tu dlouho, je čas to převzít.“ Je to taky součást téhle války?
Oni nemají nic, co bych já potřeboval. Ale tohle je sranda. Já jsem vždycky dělal punchlines, to je půlka mých textů. Občas máš někoho před očima, komu to posíláš, ale dost často jenom střílíš kolem sebe a někdo to koupí. V tomhle nastavení to vypadá, že všechny punchlines byly pro Bigg Boss. „Na tvoji mámu vytáhnu dick,“ rapujeme s Colem v Arnold Leopold-Navrátil. To nebylo určený konkrétní osobě, nechtěl jsem se nikoho dotknout. Se Supercrooo jsme vytahovali ptáky na všechny strany. To je rap, takhle jsme to dělali vždycky – vydávali jsme tracky a občas to někoho bolelo. Když píšu disstrack, tak to má ten člověk naservírovaný na podnose, track pro Trafika byl track pro Trafika.

Rap je pro tebe víra, rap je pro tebe hra, rap je pro tebe byznys – jmenovali jsme několik dalších. Co je pro tebe rap v tom úplně nejobecnějším smyslu?
Když jsem byl úplně malej a začal jsem vnímat muziku, bavily mě různý věci. Poslouchal jsem Beatles, měl jsem rád Queeny, poslouchal jsem Deep Purple a poslouchal jsem metal. Mám pocit, že nejvíc šťávy bylo v černý muzice – a je jedno, jestli v rapu, nebo funku. Byla v tom energie a šťáva, která se dá dobře reprezentovat tancem. Když vidíš černý lidi, jak tancujou na svoji muziku, tak máš krásnou definici toho, proč to miluju. Nedá se to popsat slovy. Musíš cítit tu energii. Proudí tělem, jde z repráků. To je pro mě rap.

Proč Huga Toxxxe zaujaly rané nahrávky atlantského rappera Young Thuga, které prý tak bolely? A co Toxxx říká na hudbu trapového kolektivu Milion+? Poslechněte si celý rozhovor.