Wolverine ztracen v překladu
Spin-off je dílo odvozené od již existujícího, které se zaměřuje na některý z jeho dílčích aspektů. Jeden by řekl, že v takovém případě dochází k rozvedení, prohloubení a obohacení originálu. Wolverine je ukázkou, že to tak při vší dobré vůli a upřímné snaze být nemusí. A bohužel rovnou tuplovaným.
Už nad prvním pokusem postavit kolem jedné z nejvýraznějších postav série X-Men celý film bylo na místě zvedat obočí v lehkém pohoršení. Zatímco kolektivní trilogie o lidech s genem X přinesla s jistými výkyvy dospělé, propracované a tematicky bohaté univerzum, sólové vystoupení jejího nejvzteklejšího, nejsvalnatějšího a nejpřitažlivějšího člena skončilo jako nanicovatá digitální besídka. Místo dramatu o identitě vzniklo v roce 2009 ošklivě vypadající akční klišé o lásce a pomstě.
Wolverinův chystaný návrat na scénu provázela očekávání umocněná hned několika věcmi. Kolem filmu se velmi dlouho ochomýtal nevypočitatelný maestro Darren Aronofsky, umístění do Japonska slibovalo vybočení z blockbusterové rutiny, šuškalo se o neobyčejně silném scénáři a navíc poslední akvizice x-mení série, Vaughnova První třída, byla téměř prvotřídní.
Nuže, v hotovém filmu zbyla nakonec jen ta zklamaná očekávání, Wolverine a Japonsko. Aronofsky z projektu vycouval a jeho místo zaujal méně zajímavý James Mangold, oslavovaný scénář na motivy komiksu Franka Millera se ukázal být obětí svých okatých ambic a ze svěžího rytmu První třídy zbyl jen táhlý melodramatický ambient, který k postavě nesmrtelného muže-rosomáka nedokáže přidat nic, co bychom už dříve neviděli a nevěděli. Víc než co jiného je Wolverine přebytečný dovětek k původní trilogii, na níž časově i tematicky navazuje.
Wolverine alias John Logan se pomalu, ale jistě mění na hrdinu paní a dívek. Potřetí se totiž stává aktérem něžné ochranářské lovestory, která vyztužuje obvyklé wolverinovské dilema „jak zkrotit zvíře v sobě a jak přežít nesmrtelnost“. Za vším hledej ženu, tentokrát mladou japonskou dívku Mariko, dědičku magnáta Jašidy, kterého Logan zachránil při zkáze Hirošimy. Právě jí hrdina pronásledovaný přízrakem nešťastné lásky a strachem před svou přirozeností brání před vrahy v reáliích současného Japonska.
Tvůrci se pokoušejí o bondovský trik znovuzrození – dostat postavu nezranitelného hrdiny na kolena, nechat ho okusit krev a bolest realismu, aby mohl znovu povstat a přijmout svou roli bojovníka (odkazy na agenty 007 mimochodem místy hraničí s krádeží, viz vtip s bazénem). V působivé temné expozici nacházíme Logana jako zarostlého poustevníka, který se v lesích skrývá před minulostí. Střední část filmu tvoří převážně love story okouzlená kulisami, tradicemi a žánry Japonska i rozšafnou vláčností, která však ve spojení s řídkými dialogy hraničí s banalitou výtahové hudby.
Hloubku Loganově přerodu mají dodat snové monology se ztracenou láskou Jean Grey, ve skutečnosti ale Wolverine jen škrábe adamantiovými drápy povrch a opakuje to, co v série X-Men dokázal „odžít“ na podstatně menší ploše a podstatně působivěji. Mangold, který jinak poměrně zručně vytěžuje kouzlo prostředí, nechává občas fráze nesmyslně dlouho rezonovat, jako by byl přesvědčený, že jejich moudro se zjeví až v tichu. Bohužel tenhle aušusový zen nezabírá.
V lehkém střehu diváka drží spíše zvědavost, v co se podezřele poklidný, poměrně realisticky stylizovaný a filmařsky zdrženlivý proud promění v samém závěru. O to více iritující je pak zjištění, že všechna rozpačitá ozvláštnění vedou jen a pouze k předvídatelnému závěru, v němž se náhle k životu potlačovaná superhrdinská nadsazenost provázená věrnými druhy nelogičností a nesmyslem. Na to, kolik slov scénář utratí nad identitou a duševním stavem hlavní postavy, je výsledek dutý jako hinduistický buben – a vrcholí rozpačitě bez emocí a grácie.
Je na místě přiznat, že podobně jako na japonské Gejši a šintoistické brány se i na Hugha Jackmana vždy dobře dívá, ať už truchlí, či běsní. Jedna věc je však „dívat se na“, druhá věc je „zajímat se o“. Nový Wolverine se pokouší oprostit od banality prvního a všechny síly upíná na to druhé. Bohužel kýžená fascinace se ztrácí v rozvláčném překladu jedné nadbytečné historky.
P. S.: Nejpoutavější na filmu je nakonec to, co následuje po titulcích. Neptejte se mě na důvod, proč kvůli té zhruba minutě strávit dvě hodiny zíráním na plátno. Žádný neznám.
Hodnocení: 50%
Wolverine
James Mangold, USA, 2013, 116 minut.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
