Z nádraží v Havířově bude kulturní a sportovní centrum. Mění se český přístup k poválečným budovám?
Havířovské nádraží má štěstí. Nedopadne jako dejvická telefonní ústředna, hotel Praha nebo (s největší pravděpodobností) Transgas. Přitom to ještě nedávno vypadalo, že půjde taky k zemi. Nakonec ale město a dráhy představily plán jeho modernizace. V nádražní hale bude multifunkční centrum a povede k ní cyklostezka. Může to znamenat naději i pro další poválečné stavby?
„Nepodceňoval bych faktor zázraku,“ říká historik architektury Rostislav Švácha k záchraně nádraží, kterou ještě před pár lety nikdo nečekal. S havířovským nádražím to poté, co jej Ministerstvo kultury neprohlásilo památkou a nevyužilo tak u nás jediný zaručený způsob, jak předejít demolici budovy, vypadalo bledě. Město chtělo původně na místě postavit moderní terminál.
Nakonec se ale se Správou železniční dopravní cesty (SŽDC) domluvilo na jiném plánu. „Budou tam mobilní sportoviště a v případě potřeby se prostory změní ve výstavní halu nebo se tam uspořádá koncert. Takže multifunkční prostor, který městu chybí,“ uvedl pro Český rozhlas náměstek havířovské primátorky Josef Bělica. Zásluhu na tom mají především místní aktivisté z občanského sdružení Důl architektury, kteří tlačili na vedení města a vyvolali o nádraží mediální zájem přesahující Havířov.
Největší debaty se vedly o osudu velké nádražní haly postavené mezi lety 1964 a 1969, která je považována za vrcholnou ukázku bruselského stylu. Navrhl ji architekt Josef Hrejsemnou spolu se sochařem Václavem Urubou, uvnitř je například 65 metrů čtverečních velká skleněná mozaika Vladimíra Kopeckého. Všechny ceněné prvky by měly zůstat zachovány i po přeměně na sportovně-kulturní centrum. S návrhy města víceméně souhlasí i spolek Důl architektury. „Zatím to vypadá, že rekonstrukce bude citlivá,“ říká předsedkyně sdružení, architektka Lucie Kadrmanová-Chytilová.
Bruselský styl, který se uplatňuje v architektuře a designu, dostal název díky výstavě Expo 58 v Bruselu, kde měl tehdejší československý pavilon výrazný úspěch. Typické jsou pro něj měkké tvary, barevnost nebo používání plastových materiálů a skla. Vedle architektonických památek jsou jeho typickými ukázkami třeba tramvaj Tatra T3 nebo hračky Libuše Niklové.
„Máme ale obavy, že prostor pro odbavení cestujících, který by měl být nově v levé části haly, bude pro tyto účely příliš malý a nedostatečně komfortní. Přesný projekt ale zatím nebyl zveřejněn.“ Velké výhrady nemá Důl architektury ani k návrhu rekonstrukce prostoru před nádražím. Sdružení v minulých letech na nádraží zorganizovalo nejrůznější akce, například výstavu studentských prací Co dál s nádražím?, kde byly k vidění urbanistické a architektonické návrhy možného budoucího využití. Podle Kadrmanové-Chytilové se některými z návrhů architekti chystané rekonstrukce pravděpodobně skutečně inspirovali.
Jaká nádraží stojí za návštěvu, pokud se zajímáte o bruselský styl nebo vetřelce a volavky?
Havířov, Bystřice pod Hostýnem, Cheb, Kralupy nad Vltavou a Pardubice. Místní nádražní budovy potěší všechny příznivce bruselského stylu, uměleckých projevů ve veřejném prostoru, brutalismu a poválečného funkcionalismu. Přečtěte si tipy, jaká nádraží stojí za návštěvu.
Demolici budovy možná zabránilo i to, že se pomalu mění postoj drah k nádražním budovám, domnívá se Švácha. „V 90. letech se k nim chovali až lhostejně, skoro jako by si mysleli, že lidi úplně přestanou jezdit vlakem.“ Dnes se o využití nádražních budov a podobě nádraží přinejmenším více diskutuje. Nedávno se například podařilo zachránit a oživit historickou budovu nádraží v Ústí nad Orlicí. České dráhy ji nevyužívaly a prodaly ji soukromému majiteli, společnosti Oustecké nádraží, která v ní provozuje kavárnu. Veřejnosti by měla v budoucnu sloužit i nyní nevyužívaná budova bubenečského nádraží, ve které by Praha 6 ráda zřídila opravnu kol nebo restauraci. V bývalém bufetu na pardubickém nádraží zase funguje malý pivovar. V Banské Štiavnici a Žilině vznikla v bývalých železničních stanicích oblíbená kulturní centra.
Znamená to, že se poválečným památkám blýská na lepší časy? Rostislav Švácha si na jednoznačnou odpověď netroufá, situace v památkové péči je obecně komplikovaná. Někteří památkáři ochranu moderních staveb podporují, jako třeba ředitelka Národního památkového ústavu Naděžda Goryczková, jiným je podle něj jejich osud spíš lhostejný. Situace se podle Šváchy liší i podle regionů, dobře jsou na tom v tomto ohledu prý pracoviště v Českých Budějovicích nebo Ostravě. Český nezájem o poválečnou architekturu mu přijde až skandální. „Jako by si někteří památkáři neuvědomovali, že takto můžeme ztratit celou jednu významnou epochu. Naštěstí se ale mění postoj veřejnosti a hlavně mladé generace, která poválečné architektuře fandí. Takových lidí je snad čím dál víc.“
Jaké brutalistické stavby v Česku nejspíš přežijí? Poslechněte si v audiu.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
