Za slušné Slovensko: Nejsme Sorosovy děti, jsme občané. Nabízíme dialog a respekt

16. listopad 2018
Z demonstrace pořádané iniciativou Za slušné Slovensko

„Slovensko je na cestě stát se slušnější zemí. Byla vyvozena základní politická zodpovědnost. S odstupem se zdá, že politici jsou trošku citlivější vůči tomu, co říká občanská veřejnost,“ hodnotí atmosféru Juraj Šeliga, člen iniciativy, která se zrodila v reakci na únorovou vraždu novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky Martiny Kušnírové. „Slováci jsou schopni se postavit za základní principy demokracie, mile mě překvapila míra solidarity i odvahy,“ dodává Táňa Sedláková.

„Na začátku jsme si kladli otázku, co udělat s hněvem, který jsme všichni cítili. Hodně nám záleželo na tom, aby to nebyla destruktivní emoce. Ten hněv se teď vytratil a proměnil. Nedávné protesty v září měly atmosféru směřování do budoucna,“ rekapituluje dění na slovenských náměstích Táňa. I ona, stejně jako většina devítičlenného týmu Za slušné Slovensko, má zkušenost s občanským aktivismem. „Protesty byly tak silné proto, že se odehrávaly i v malých městech, třeba v Rimavské Sobotě, v Krupině. Protestovalo se v 54 městech na Slovensku, ale i 54 městech v zahraničí, solidarita byla mezilidská, regionální, ale mezinárodní. Těší mě, že právě v regionech protesty organizovalo hodně žen. To je dobrý signál do budoucna,“ dodává.

Proč jsou v Česku aktivisté a neziskovky podezřelým jevem?

03482304.jpeg

„Nemyslím si, že by byli Češi lhostejní v tom smyslu, že by neměli názory. Naopak. Někdy mají názory velmi silné,“ říká socioložka a bývalá mluvčí levicové občanské iniciativy ProAlt Tereza Stöckelová. „Druhou věcí je kapacita angažovat se v nějakém sociálním hnutí. To souvisí třeba i s tím, kolik lidí se nachází v ekonomicky prekérní situaci. Pokud nejste z Prahy, tak jen dojet na demonstraci stojí peníze, které nemusíte mít. A nám Pražákům se může zdát, že je to pár korun.“

Za slušné Slovensko vzniklo náhodně, propojením společných známých. „Scházeli jsme se v dvoupokojovém bytě. První měsíc a půl jsme tam trávili veškerý čas. Pracovali i 16, 20 hodin denně. Někteří odcházeli do práce,“ popisuje Táňa jarní týdny bezprostředně následující po vraždě, která vyvolala největší protesty v zemi od roku 1989. „Zveřejnili jsme dvě výzvy na transparentní účet. A přišlo sto tisíc eur. Lidé psali různé vzkazy: ‚Vydržte‘, ‚Za Jána a Martinu‘. A pak tu byli lidé, kteří se zříkali honoráře, dávali nám slevy. Měli jsme dvě restaurace, z kterých nám zadarmo vozili jídlo. To bylo úžasné,“ vzpomíná Juraj.

Jak organizátoři uvažovali o atmosféře demonstrací? Proč chtějí ideově zůstat na liberálně-konzervativním pomezí? Jak se angažovanost promítla do jejich osobního života? A plánují se víc angažovat v politice? Poslechněte si celý rozhovor.