Závislost na terapeutovi může být součástí terapeutického vztahu, říká odborník
Terapeutický vztah je jedním z nejdůležitějších nástrojů, které mají terapeuti k dispozici. Představa, že terapeut je jen projekčním plátnem, na které si klient promítá své příběhy a pracuje s nimi, už tolik neplatí, i současná psychoanalýza dává větší důraz na aktuální dění mezi klientem a terapeutem.
„Terapeut není robot, také má nějaké vztahové zkušenosti, je to člověk se svými vlastnostmi a svou subjektivitou a tím i on sám ovlivňuje, jak bude terapeutický vztah vypadat a co se bude mezi ním a klientem dít,“ říká v Diagnóze F psychoanalytický psychoterapeut Karel Malimánek.
Na psychoanalytickou terapii k němu mohou klienti chodit dvakrát týdně klidně i několik let. Na psychoanalýzu se chodí několik let čtyřikrát týdně. Během takto dlouhé a intenzivní terapie se toho ve vztahu mezi klientem a terapeutem může stát hodně.
„Když mě terapeut štve, je to ideální téma do psychoanalytické terapie, ale není snadné jej otevřít,“ říká Malimánek a poukazuje na skutečnost, že si terapeuty často stavíme na pomyslný piedestal. Na svém terapeutovi můžeme být i závislí. Nějaké podoby terapeutického vztahu jsou schopni téměř všichni, liší se ale to, jak vztah prožíváme.
Kolik toho o sobě může terapeut klientovi říct? Co když zjistíme, že i terapeut je jen člověk a dělá chyby? A jak se liší terapeutický vztah s lidmi, kteří třeba i pro svou duševní poruchu neumí fungovat ve vztazích? Poslechněte si Diagnózu F s psychoanalytickým psychoterapeutem Karlem Malimánkem.
Související
-
Profesor Zbyněk Vybíral v Diagnóze F: Když klientka svádí...
V druhé části rozhovoru s psychologem Zbyňkem Vybíralem, který napsal řadu knih o psychoterapii a nedávno i knihu Jak se stát dobrým psychoterapeutem, jsme si povíd...
