Zemřela hvězda emo trapu Lil Peep

Hraniční spory mezi Indií a Čínou, dvěma jadernými mocnostmi, se táhnou už desítky let. Indický novinář Pallava Bagla teď ale upozornil na nový aspekt tohoto konfliktu – přírodní síly. Ve své reportáži pro televizi NDTV tvrdí, že Indie ztrácí půdu ve prospěch Číny kvůli pohybu zemských desek. Informují o tom i některá další světová média jako web Deutsche Welle. 

Zemská kůra je tvořena deskami, které se neustále pohybují. Tento proces, známý jako desková tektonika, se odehrává v horizontu milionů let. Indická deska se pohybuje nejrychleji na světě. Už před 50 miliony let se srazila s eurasijskou deskou, což vedlo například ke vzniku pohoří Himálaj. Tento pokračující pohyb ale také způsobuje, že Indie se každoročně posouvá o asi pět centimetrů pod eurasijskou desku, tedy směrem pod Čínu.

Podle odborníků, jako je Sabrina Metzger z Německého výzkumného centra pro geovědy, ale není důvod k panice. Rychlost pohybu desek se postupně zpomaluje a jednou se úplně zastaví. Mnohem horší hrozbou pro Indii je podle ní budoucí nárůst hladiny moří, která jednou můžou zaplavit níže položená území. Právě toto riziko by mělo být podle vědců prioritou pro indickou vládu i globální klimatické politiky.

Od roku 2003 bylo v okolí českých silnic vykáceno podstatně více stromů, než kolik se jich podařilo vysadit, napsal web Ekolist. Ekologická organizace Arnika dodává, že za každé tři vykácené stromy přibyl jen jeden a půl nového, což podle odborníků dlouhodobě ohrožuje biodiverzitu i kvalitu krajiny.

Kácení probíhá zejména kvůli bezpečnosti provozu, stavebním projektům a zdravotnímu stavu stromů. Nejhorší situace je podle dat Arniky v Královéhradeckém kraji, kde v loňském roce vykáceli více než 5000 stromů, vysadili ale pouhých 169. Naopak nejméně se u silnic kácí v kraji Libereckém a Moravskoslezském.

„Stromy podél cest nejsou jen krajinotvorným prvkem, ale plní i důležité ekologické funkce. Poskytují stín, regulují teplotu a zlepšují mikroklima,“ vysvětluje Marcela Klemensová z Arniky. Problém s úbytkem stromů tkví podle organizace nejen v nedostatečné výsadbě, ale i v péči o nové stromky – až 60 % sazenic bez potřebné údržby uhyne.

Zlepšit situaci by mohla novela zákona z července letošního roku, která umožní sázet stromy blíže k silnicím. Podporu slibuje také Národní plán obnovy přírody, jenž má mezi cíli i zvýšení počtu alejí. A péče o stromy podél silnic patří také mezi priority Národního akčního plánu adaptace na změnu klimatu, který vláda průběžně aktualizuje.

Před pěti lety vzbudil Hvaldimir, ochočená běluha, pozdvižení, když se objevil u norského pobřeží. Kytovec měl na sobě postroj s držákem na kameru a nápisem „Equipment St. Petersburg“. Spekulovalo se tedy, že se jedná o zvíře zapojené do špionážního projektu ruské armády. Podle bioložky Olgy Shpak ale Hvaldimir nesloužil jako „špion“, ale spíš jako „strážce“ ruské vojenské základny v Arktidě. Informovaly o tom weby BBC a The Guardian.

Velryba byla původně odchycena v roce 2013 ve volné přírodě u pobřeží ruského Dálného východu. Po výcviku v delfináriu v Petrohradu ji přesunuli do vojenského programu. „Byl chytrý, ale také trochu chuligán, takže nikoho nepřekvapilo, že se rozhodl uniknout,“ říká Olga Shpak. Hvaldimir se po svém útěku objevil u norského přístavu Hammerfest. Místní i turisty fascinoval svou přátelskou povahou, nechal se krmit, a dokonce lidem vracel předměty spadlé do moře.

Hvaldimir pak strávil několik let cestováním podél norského pobřeží a v květnu 2023 byl spatřen až ve vodách Švédska. Tragický konec znovu nabyté svobody nastal v září 2024, kdy bylo tělo běluhy nalezeno u norského města Risavika. Nabízí se otázka, jestli zvířecího dezertéra dohonila dlouhá ruka Putinova Ruska, pitva ale nakonec ukázala, že zemřel poté, co se mu v tlamě zasekl klacek.

Hvaldimirův příběh si podle deníku The Guardian mohou diváci připomenout v novém dokumentárním filmu Tajemství špionážní velryby od režisérky Jennifer Shaw.

Podle údajů společnosti IQVIA vzrostl mezi lety 2013 a 2023 počet předepsaných testosteronových přípravků v USA o téměř 50 %. Ačkoliv je terapie testosteronem běžná hlavně pro muže v andropauze nebo trpící hypogonadismem, na základě tvrzení, že jde o „zázračný lék“ na únavu, nízké libido nebo problémy s náladou, ji v posledních letech zkouší čím dál větší množství žen. Doktorka Rebecca Dunsmoor-Su z Gennev, společnosti poskytující poradenství pro ženy v menopauze, říká, že jde téměř o „epidemii“, protože ženy často slyší o hormonálních přípravcích v podcastech a na sociálních sítích.

Terapie je ale kontroverzní, protože ji u žen zatím nikdo důkladně netestoval. Podle clevelandské kliniky Úřad pro kontrolu potravin a léčiv v USA testosteronovou léčbu pro ženy neschválil. To mimo jiné znamená, že neexistují jasné pokyny například pro dávkování. Přesto některé studie naznačují, že by užívání testosteronu mohlo krátkodobě vylepšit u žen po menopauze například sexuální život. Doktorka Amy Voedisch ze Stanfordské univerzity upozorňuje, že vedlejší účinky testosteronu jako akné, nárůst ochlupení nebo přibývání na váze mohou být nejen nepříjemné, ale v některých případech i obtížně odstranitelné.

Uran je ledový obr na okraji naší sluneční soustavy. Patří k nejchladnějším planetám. Zapamatovatelný je hlavně svým sklonem – na rozdíl od ostatních planet je nakloněný na bok. Uran má prstence, i když nejsou tak nápadné jako ty Saturnovy, a jeho modrozelená barva pochází od metanu v atmosféře, který pohlcuje červené světlo.

V roce 1986 kolem Uranu prolétla sonda Voyager 2, která poslala na Zem první detailní snímky planety i jejích pěti největších měsíců. Měření z mise tehdy naznačovala, že Uran má neobvyklé, „zploštělé“ magnetické pole a že jeho měsíce nejsou aktivní. To bylo velkým překvapením, protože se naměřené hodnoty jen málo podobaly výsledkům získaným na ostatních planetách sluneční soustavy a jejich měsících. V současné době se ale při nové analýze dat z Voyageru 2 ukázalo, že kvůli silné sluneční bouři mohly tehdy přístroje přinést zkreslená data.

Dr. William Dunn z University College London tvrdí, že Uranův systém může být mnohem zajímavější, než se dosud myslelo. Vědci dokonce věří, že některé z jeho měsíců, například Miranda, by mohly mít pod povrchem oceány vhodné pro výskyt života. Linda Spilker, která pracovala na původní misi, je nadšená: „Je skvělé vidět, jak i stará data mohou přinést nové objevy.“

NASA teď plánuje novou misi – Uranus Orbiter and Probe –, která by měla vyrazit za deset let. Cílem bude prozkoumat Uran a jeho měsíce mnohem podrobněji.

Stanislaw Ignac Witkiewicz, obecně známý jako Witkacy, byl významným dramatikem a malířem meziválečného období. Zmíněnou hru začal psát v roce 1938. Dílo ale nikdy nedokončil, protože si v roce 1939 vzal život poté, co Polsko napadlo ze západu nacistické Německo a z východu Sovětský svaz. Podle Divadla Słowackého, které hru uvádí, se zachovaly jen fragmenty Witkacyho rukopisu. K doplnění chybějícího obsahu pak použili umělou inteligenci. Informuje o tom server Notes from Poland a TVP World.

Celé představení využívá technologii virtuální reality. „Veškerá Witkacyho tvůrčí činnost posloužila jako materiál pro proces strojového učení umělé inteligence, které vytvořilo virtuální svět, scénografii, rekvizity i avatary některých postav,“ uvádí divadlo.

Herecké obsazení totiž kombinuje živé herce a digitální avatary. Podle Divadla Słowackého bude tento experiment „průkopnickým počinem, který nastaví nová měřítka toho, čeho může divadlo v digitálním věku dosáhnout“.

Režisér hry Krzysztof Garbaczewski řekl místním novinám Gazeta Krakowska, že jejich snaha je jakousi „textovou archeologií“, která se pokusila „vytáhnout toto drama ze zapomnění“. V samostatném rozhovoru pro deník Gazeta Wyborcza Garbaczewski uvedl, že použití umělé inteligence je obzvláště vhodné vzhledem k otázce „lidskosti v šílenství“, kterou se Witkacyho hra zabývá.

„Používání umělé inteligence lze také považovat za iracionální chování – nevíme, jak přesně tento nástroj funguje, a přesto ho používáme,“ řekl režisér. „Ale já dávám slovo umění – nikdy jsem nevnucoval interpretaci svých představení a nebudu to dělat ani teď.“

Vláda chce legislativu předložit australskému parlamentu už 18. listopadu. Po schválení by nová pravidla pro užívání sociálních sítí začala platit za rok. Platformy, včetně X, TikToku, Instagramu a Facebooku, by musely tento rok využít k tomu, aby vymyslely, jak vyloučit australské děti mladší 16 let. Informuje o tom server Africa News a AP. Pokud by tady dítě mladší 16 let sociální sítě používalo, pokutu by dostaly samotné platformy.

Zákaz by se neměl vztahovat na mladistvé, kteří už účet na sociálních sítích mají. Ti, kteří se ale na sociální média budou chtít zaregistrovat poprvé, budou muset striktně dodržet hranici šestnácti let. Výjimka nebude udělena ani těm, jejichž rodiče by svolili k užívání sociálních sítí v mladším věku.

Antigone Davisová, vedoucí oddělení bezpečnosti ve společnosti Meta, která vlastní Facebook a Instagram, uvedla, že společnost bude respektovat všechna věková omezení, která chce vláda zavést.

Podle kritiků je ale zákaz sociálních sítí kontroverzní rozhodnutí. Více než 140 australských a mezinárodních akademiků s odbornými znalostmi v oborech souvisejících s technologiemi a péčí o děti podepsalo minulý měsíc otevřený dopis, v němž se proti věkovému omezení sociálních sítí postavili. Například podle Jackie Hallanové, ředitelky ReachOut, služby pro duševní zdraví mládeže, má 73 % mladých lidí v Austrálii díky sociálním sítím jednodušší přístup k podpoře v oblasti duševního zdraví.

Celý trend začal v červnu, kdy se čtyři studenti rozhodli dojet si pro tradiční polévkové knedlíčky, které prodávají ve městě Kchaj-feng. Několikahodinový výlet, o kterém průběžně informovali na sociálních sítích, podnikli na sdílených kolech. Příspěvky získaly pozornost a vznikl trend s hashtagem „youth is priceless, night ride to Kaifeng has it“ (mládí je k nezaplacení, noční jízda do Kchaj-fengu jej nabízí). Informovaly o tom weby The Guardian a The New York Times.

Ke čtyřem studentům se postupně začali připojovat další. V pátek večer tak do města jelo údajně 100 až 200 tisíc studentů. Obrovský počet vyvolal stížnosti zejména obyvatel Kchaj-fengu. Uvedli, že studenti město zahltili a zůstala tam po nich kola a odpadky. V pátek večer byla třída Čeng-kchaj, hlavní silnice spojující obě města, přeplněna nekonečným proudem mladých cyklistů. Podle videí kolujících na čínských sociálních sítích jezdci na některých úsecích zcela obsadili pět jízdních pruhů pro auta.

Scény, kdy se hordy univerzitních studentů mobilizují, organizují a shromažďují na veřejnosti, taky pravděpodobně vyděsily místní úředníky – hlavně kvůli historii vládnoucí komunistické strany v Číně. Po povstání studentů například z roku 1919 a 1989 je pro stranu důležitá kontrola mládežnických hnutí, připomněl web CNN.

Aby úřady zabránily opakování páteční události, oznámily na víkend dočasná omezení na silnicích a cyklostezkách. Aplikace pro sdílení kol varovaly, že budou na dálku blokovat všechna kola vyvezená z určených zón v Čeng-čou. Některé místní univerzity také zavedly opatření včetně zákazu vjezdu kol do areálů škol a povinnosti studentů žádat o průkazku, aby mohli areál opustit.

 „Nakonec jsem tam strávil celý den,“ říká Koudounaris. „Byl jsem tak neuvěřitelně dojatý,“ dodává. „Platila tady úplně jiná pravidla, podle kterých na mrtvé vzpomínáme.“ Ke zvířatům máme jiný vztah než k lidem. „Ta komunikace byla mnohem přímější a čistší,“ popisuje dojmy z návštěvy místa posledního odpočinku domácích mazlíčků.

Tak se zrodila jedenáctiletá posedlost, která vyvrcholila knihou „Věrni až do smrti – hřbitovy domácích mazlíčků, zvířecí hroby a věčná oddanost“. Kniha, která vyšla nedávno ve Velké Británii, se zabývá různými kulturními zvyklostmi a vnímáním smrti zvířat a jejich památky. Od jemných ručně malovaných portrétů na náhrobcích až po ohromující velkolepost soch v životní velikosti a historických mauzoleí. Upozorňuje na ni server Euronews.

„Když zemře domácí zvíře, je to jiný zážitek, než když zemře člověk,“ říká Koudounaris. „Je to, jako by zemřel kousek vás samotných, který už nikdy nezískáte zpět,“ vysvětluje. „Pokud jde o zvířata v západní kultuře, nemáme vybudovaný proces loučení tak, jako je tomu u lidí,“ říká Koudounaris, který také strávil rok jako dobrovolný poradce pro pozůstalé po zvířatech.

První městský hřbitov domácích mazlíčků byl založen v roce 1881 v londýnském Hyde Parku po smrti maltézského psíka jménem Cherry. Jeho rodina se spřátelila s místním hlídačem panem Winbridgem, který souhlasil s tím, aby zde Cherryho pohřbili. Zpráva se rychle roznesla a pan Winbridge byl žádostmi o pohřby domácích mazlíčků zavalen. Díky své velkorysosti tak vytvořil řešení pro důstojnější rozloučení se zvířecími společníky. Ačkoli je to dnes nemyslitelné, ve viktoriánské době většina obyvatel měst vyhazovala mrtvá zvířata do řek nebo odpadkových košů, připomíná text.