„Žijeme ve společnosti blahobytu, ale ne všichni se mají prima,“ říkají tvůrci výstavy Chudá Praha

Výstavní projekt Dýmová hora výtvarníka Epose 257, který je součástí výstavy Chudá Praha
Výstavní projekt Dýmová hora výtvarníka Epose 257, který je součástí výstavy Chudá Praha

„Chtěli jsme návštěvníky postavit i před trochu nepříjemné otázky,“ přiznává etnoložka Jana Viktorínová, která v Muzeu hl. města Prahy připravila výstavu o pražské chudobě 19. a první poloviny 20. století. Druhou částí výstavního projektu je Dýmová hora výtvarníka Epose 257 o současném bezdomovectví. V mnohém se historická chudoba od té současné liší, s řadou jevů si ale společnost neví rady už víc než 200 let.

Z výstavy Chudá Praha

„Kdybys byl bezdomovec, tak si musíš najít zarostlý místo. Ale nikomu to neříkat!“ doslechne se návštěvník na Eposově výstavě. Umělec, který se tématu městské periferie a lidí bez domova věnuje už dlouhá léta, v pražském regionálním muzeu shromáždil nejen nahrávky a fotografie, ale také předměty, které po sobě zanechala bezdomovecká komunita na místě zvaném Dýmová hora. „To jméno je podle novozélandského televizního seriálu z 80. let. Lidi tam pálili kabely a kovy pak nosili do sběrny,“ vysvětluje Epos. Dýmová hora se nacházela na Třebešíně u nákladového nádraží Žižkov a zanikla kvůli výstavbě nových domů. „I to je jeden z důvodů, proč jsem chtěl vystavovat v muzeu, a ne v nějaké galerii současného umění. Je to výstava o zaniklé bezdomovecké osadě, taková archeologie současnosti,“ dodává výtvarník.

Zatímco Dýmová hora se věnuje nejextrémnější podobě chudoby, výstava Chudá Praha s podtitulem Lidé – místa – instituce (1781–1948) zkoumá téma ze všech možných úhlů. „Chtěla jsem hlavně naznačit vztahy, které chudobu ve společnosti provází, nejrůznější průvodní jevy,“ popisuje Jana Viktorínová. „Zdůrazňovala jsem také pražský místopis. Přijde mi hodně zajímavé objevovat v dnešním městě stopy historické chudoby, velkou pozornost jsem tak věnovala třeba chudinským koloniím.“

Expozice také přibližuje návštěvníkům, jak vypadala v 19. století péče o chudé nebo jak se složení pražské chudiny během století proměnilo, a na některých místech nechybí ani odkazy na současnost. „Nějaké podobnosti se současností samozřejmě najdeme, už v 19. století byl podobně jako dnes přístup k chudým moralizující a podezřívavý,“ říká Viktorínová. Do detailů ale srovnávat minulost a současnost nechce. „Mnohem zajímavější je podívat se na problém obecně – jak společnost přistupuje k chudým, jak moc schopná je posuzovat jejich situaci, jaké staví bariéry a nakolik chudé vyčleňuje a stigmatizuje,“ uzavírá etnoložka.

Chudá Praha trvá do 25. srpna, 21. můžete přijít na komentovanou prohlídku. Eposova Dýmová hora je v Muzeu hl. m. Prahy k vidění až do 29. prosince. V plánu je i publikace a 13. listopadu také konference.

Co všechno ještě můžete vidět na výstavě o Chudé Praze? Jak žili chudí v minulosti a jak žijí dnes? Poslechněte si rozhovor s Janou Viktorínovou a Eposem.