Zvěstují Worriedaboutsatan nové post-rockové evangelium?

14. září 2009

Chybí vám v post-rocku trochu svěžího elektronického vánku? Pokud ano, britská dvojice Worriedaboutsatan, která kříží tradiční post-rockové postupy s prvky minimal techna a laptopovými lupanci, by mohla být tím, co hledáte. Se svým názorem na jejich dlouhohrající debut Arrivals vás teď seznámí Aleš Stuchlý.

NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELOU RECENZI!

Nenápadní post-rockoví inovátoři Worriedaboutsatan, kteří v letech 2006 a 2007 nadchli kritiku dvěma eponymními EPíčky, se před časem rozhodli ve svém žánru brojit proti stereotypům. Kapela s poněkud křiklavým, ovšem jen zdánlivě nepadnoucím názvem převzatým z jedné skladby belgické kapely dEUS, dělá hudbu utkanou z ponurých nálad a uchu lahodící mlhoviny.

Duo z anglického Leedsu na své dlouhohrající prvotině Arrivals dokazuje, že budoucnost post-rocku, pokud tedy nějaká je, může ležet například v kombinování organických kytarových ploch s prvky neklidné elektroniky, postupy IDM (Intelligent Dance Music) a minimalistickými laptopovými drony. Zapomeňte na tuctové post-rockové nudiče: tady se čerpá stejným dílem z Mogwai, jako z díla dánského producenta Trentemrllera. Stejně z Explosions in the Sky, jako z Underworld.

00996398.jpeg

Worriedaboutsatan se kytar sice nebojí, nicméně na svém aktuálním debutu je ponořili velmi hluboko do elektronického láku. Pečlivě kontrolované a zcela homogenní klima nahrávky je v různé intenzitě protkáno mnoha stylovými přesahy: do trip-hopu, glitchového elektra, dubu, minimal techna a především ambientu. Basa a perkuse jako by zněly ze vzdálenosti několika světelných let, repetitivní vokální samply připomínají páru rozptýlenou nad vodní hladinou.

00996397.jpeg

Materiál na desce Arrivals je náladotvorný a elegantní, určený k soustředěnému poslechu do sluchátek. Audiofilní rozměr této desky pak ještě umocnil mix v proslulých Transition Studios, kde svým skladbám dodávala tu správnou hloubku i dubstepová ikona Burial. Ostatně, subtilní kompozice od Worriedaboutsatan k těm jeho nemají ve svých post-mileniálních úzkostných atmosférách daleko; jen jsou o něco přístupnější a přes svou chladnou neemotivnost i posluchačsky vděčnější.

Jistě, pocit déjá vu se přes všechny inovace občas dostavuje i tady: Worriedaboutsatan nepřicházejí s "novým zákonem". Jejich přínos ale spočívá v tom, že se nespokojují s rutinou a vedle invenčního variování osvědčených postupů přivezli do poněkud zastydlé post-rockové kuchyně hrst originálních receptů.

Spustit audio