Moničina dílna: Berlínské sesterstvo producentek společně natáčí, koncertuje a jí

8. srpen 2017
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Letošní release Monika Werkstatt

Albem nazvaným Monika Werkstatt se naplno dostává do povědomí projekt, který běží už delší dobu. Berlínská producentka Barbara Morgenstern podnítila vznik platformy, na které společně pracují ženské muzikantky s ambicí vytvořit něco co možná nejsvobodněji, mimo zdánlivě nevytěsnitelné neoliberalistické tlaky, a taky víc v propojení.

Tak vznikl projekt Monika Werkstatt, v anglofonních textech workshop, pro nás dílna. Společného třídenního „nahrávání, povídání a jídla“, jak píše vydavatel, se účastní deset kmenových členek. Gudrun Gut a Beate Bartel patří už dekády mezi pilíře berlínské scény, dál tady operuje elektronička AGF (dnes už domovem ve Finsku), berlínská Gruzínka Natalie Beridze, finská hvězdička indie popu Islaja, Danielle de Picciotto, pracující sólově, i se svým partnerem Alexandrem Hackem, nebo třeba kolumbijská elektronička a berlínská rezidentka Lucrecia Dalt. Z loňského jamování a společné produkce ve studiu si každá z autorek odnesla domů nějaké tracky k individuálnímu dodělání.

Album vyšlo v červnu a odstartovalo tak oslavy dvaceti let labelu Monika Enterprise. Nejvýrazněji tady dopadly beaty produkované nebo remixované starou známou AGF, která dnes dokáže udělat plastický, dynamický zvuk, jako by krájela vzduch šavlí, čemuž odpovídá i název tracku Ninjaness. Velká část alba je beatová a přínosy remixérek se skutečně překrývají do společných autorství. Pár písní tu v textech tematizuje svobodnou zónu sesterstva – platí to pro úvodní Grow Barbary Morgenstern, mantru „join us“, tedy „přidej se k nám“, Natalie Beridze i pro slogan Danielle de Picciotto: „Pokud jsem pro tebe neviditelná, pak je to tím, že mě nerozeznáš.“ V přehrávači si z tracků ponechávám takzvaně menší půlku, ale jako platformu je určitě namístě ocenit celou Moniku a sledovat ji dál.

Moničina dílna po vydání vstupuje do další fáze: víc se koncertuje, přičemž na scéně skutečně je třeba pět producentek propojených v síti. Pro nás je podstatné, že na dva dny se celá akce přesune i do Prahy: 13. září se koná setkání v Goethe Institutu, o den později pak veřejná diskuse a koncert v Paláci Akropolis.

V souvislosti s tímhle projektem se nabízí jedna poznámka k současnému vývoji. Zhruba před dvěma lety se mnou v Berlíně německé i české hudební publicistky a organizátorky mluvily o tom, že by pro novou vlnu ženských producentek bylo nevhodné, až ponižující, kdyby se měly stát předmětem vydělených festivalů či projektů. Tento hlas reprezentoval přinejmenším část scény, která si přála vidět ženy ve stejně samozřejmé pozici jako muže a orientovat všechny kreativní lidi na jedinou propojenou úroveň. Uplynul krátký čas a je to právě Berlín, kde se koná festival Heroines of Sound, soustředěný výhradně na ženy. Stejně tak vidíme projekt Monika Werkstatt, který má v sobě ovšem vedle institučního rámce uvolněnější a osobnější aspekt „spiknutí holek, které spolu kamarádí“. Uvádím tuhle vzpomínku proto, abychom si připomněli, že debata kolem citlivých témat se pořád vyvíjí, a co bylo téměř neslušné rozporovat před dvěma sezónami, je dnes standard.

autor: Pavel Klusák
Spustit audio