Američtí politici si brousí zuby na Silicon Valley. Rozlámou Facebook, Google a Amazon?

Elizabeth Warren zpoza americké vlajky
Elizabeth Warren zpoza americké vlajky

„Nemáme všichni radost, že máme možnost používat Google a nejsme zaseklí jenom s Bingem?“ Senátorka Elizabeth Warren, která se uchází o nominaci na amerického prezidenta za Demokratickou stranu, přišla na konci minulého týdne s návrhem, který mnohé překvapil. Chtěla by pomocí antimonopolních zákonů „rozlámat“ firmy jako Facebook, Google nebo Amazon. Považovat její plán za příliš radikální nebo planě populistický by byla chyba.

V úvodu citovanou větou se senátorka odkazuje k poslednímu výraznému antimonopolnímu zásahu ve Spojených státech. Na konci 90. let americká vláda zasáhla proti Microsoftu, který zneužíval svého dominantního postavení na trhu. Clintonova administrativa zahájila řízení, které později vláda George W. Bushe opustila. Několikaletý tlak na Microsoft ale umožnil vyrůst jiným technologickým firmám, jako je právě Google nebo Facebook.

V posledních dekádách ale bylo toto antimonopolní řízení vzácnou výjimkou. Warren argumentuje, že právě firmy jako Google nebo Facebook jsou dnes v podobně hegemonické pozici, jako byl před dvaceti lety Microsoft. Je podle ní potřeba zakročit mimo jiné i v zájmu toho, aby ze Silicon Valley nevyprchala inovace. Přes prskání zastánců velkých technologických firem je její návrh sofistikovaným plánem, který je poučený historií USA v této oblasti.

Mark Zuckerberg

Jedním nástrojem by pro hypotetickou administrativu Elizabeth Warren byly už existující antimonopolní zákony. Ty nebyly od 80. let žádným prezidentem výrazně vymáhány kvůli vlivu myšlenek ekonoma Roberta Borka, který význam antimonopolní politiky naprosto vykuchal. Předcházející éře od 30. do konce 70. let dominoval myšlenkový proud, který představovala osoba nejvyššího soudce Louise Brandeise. Syn židovských imigrantů z Prahy viděl v antimonopolních zákonech základní stavební kámen funkční demokracie.

Robert Bork naopak výklad antimonopolních zákonů v podstatě zúžil na jednoduchou poučku: pokud to přinese nižší ceny pro koncového zákazníka, neměl by s tím antimonopolní úřad mít problém. Jeho věrní žáci v posledních čtyřech dekádách dominovali americkému antimonopolnímu diskurzu. V éře technologických gigantů, kteří své služby zákazníkům poskytují mnohdy „zadarmo“ a jejichž zneužívání hegemonického postavení je jasné takřka každému, se čím dál tím víc lidí vrací k širšímu brandeisovskému výkladu antimonopolních opatření.

Nejstručnějším úvodem do současného antimonopolního revivalu je loňská kniha profesora Tima Wu s názvem The Curse of Bigness. Podrobnějšími a konkrétnějšími doplňky jsou pak předloňské knihy od Franklina Foera a Jonathana Talpina. Foerova World Without Mind se soustředí víc na vliv technologických gigantů na média, Talpinova Move Fast and Break Things pro změnu zase na svět hudby.

Senátorka Elizabeth Warren tak nepřichází zčistajasna s radikálním návrhem, ale volá po návratu praxe, která byla jedním z pilířů prosperující poválečné Ameriky. Na rozdíl od svého kolegy Bernieho Sanderse, který se označuje za demokratického socialistu, přichází s řešením, které je skrznaskrz tržní. Ostatně za výraznější vymáhání antimonopolních opatření bojuje i část americké pravice. Z jednoduchého důvodu: monopoly deformují trh.

Facebook nemohl na plán Warren reagovat absurdněji. V podstatě jen doložil její tvrzení, že technologičtí giganti zneužívají svého postavení. Sociální síť zakázala senátorčinu reklamu, která propagovala její antimonopolní plán. Poté co na tento zásah upozornil server Politico, Facebook reklamu znovu povolil. „Díky, že jste obnovili moje posty, já ale stále chci trh sociálních médií, který není ovládaný jediným cenzorem,“ reagovala senátorka na Twitteru. Facebook se může snažit blokovat reklamu nepohodlných senátorek, ale návrat antimonopolního proudu do amerického politického diskurzu jen tak nezastaví.

Byl by tu bez antimonopolních zákonů Google a Facebook? A blíží se v USA návrat tvrdých antimonopolních bojů? Poslechněte si glosu Matěje Schneidera.

Komentáře v rubrice Ucho vyjadřují názory autora.