Twitter zablokoval zprávu New York Postu. Její šíření tím nezastavil a všechny proti sobě poštval

19. říjen 2020
Ucho
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Hunter Biden a Joe Biden. Zpráva New York Postu týkající se syna prezidentského kandidáta byla na Twitteru zablokována

Americký bulvární deník New York Post minulý týden zveřejnil třaskavou zprávu týkající se prezidentského kandidáta demokratů Joea Bidena a jeho syna. Tedy – ona by možná ani tak třaskavá nebyla, kdyby se sítě Twitter a Facebook nerozhodly zamezit jejímu šíření. Kauza vyostřila už předtím probíhající debatu o tom, co si technologičtí giganti mohou a nemohou dovolit.

Mělo by padnout, že zdroj zprávy je velmi pochybný a kvalita odvedené práce ze strany New York Postu není příliš valná. Zpráva se týká angažmá Bidenova syna Huntera v ukrajinské firmě Burisma a má dokládat nepotismus a zkorumpovanost bývalého viceprezidenta. Do rukou deníku se měla dostat skrze dva lidi blízké Trumpovi: Stevea Bannona a Rudyho Giulianiho. Původně byla údajně data získána z počítače, který neznámá osoba nechala v opravně jako poškozený a nikdy si ho nevyzvedla.

Sama o sobě by tato zpráva dost možná vyšuměla. Krátce po zveřejnění se ale rozhodl jak Facebook, tak Twitter zakročit. Facebook ohlásil, že omezuje šíření článku New York Postu; tedy že zprávu nemaže, neblokuje, ale uměle snižuje počet lidí, kterým se sama zobrazí ve feedu – alespoň do té doby, než ji její factcheckeři zvládnou potvrdit. Twitter přistoupil ještě k radikálnějšímu kroku a prostě svým uživatelům zcela zamezil zprávu sdílet.

Čtěte také

Tím obě technologické firmy způsobily obrovskou bouři: mnoho uživatelů si stěžovalo na zákrok, který považovali za nepřípustnou cenzuru. Uživatelé Twitteru se pochopitelně okamžitě pokoušeli zákaz různě obcházet. Do seznamu nejžhavějších trendů na Twitteru se nedostala jen klíčová slova této kauzy, ale také takzvaný Streisand Effect, který popisuje to, jak snaha potlačit nějakou nepříznivou informaci ji často paradoxně zviditelní.

Faktem ale je, že dle současných amerických zákonů je jednání Twitteru i Facebooku naprosto legální. Technologickým firmám poskytuje ochranu sekce 230 zákona Communications Decency Act z roku 1996. Podle toho nenesou platformy žádnou právní zodpovědnost za obsah, který na ně umístí třetí strana, a to ani v případě, že obsah samy moderují a promazávají.

Odpor vůči tomuto zákonu v USA sílí: konzervativnější politici často tvrdí, že je technologičtí giganti diskriminují arbitrárními kroky. Konzervativci si tak přejí, aby sítě mazaly obsah méně. Naopak američtí liberálové často požadují, aby sociální sítě nesly zodpovědnost za to, když dovolí, aby na jejich serverech bujely dezinformace. Mnozí z nich by tak vlastně chtěli, aby technologičtí giganti mazali více. Oběma stranám tak stojí v cestě zmíněná sekce 230.

Čtěte také

Není ale divu, že aktuální kauza způsobuje takovou bouři. Twitter nejprve svou blokaci nijak neodůvodnil. Teprve po pár hodinách přišlo vedení s vysvětlením, které se opíralo o zákaz šíření „hacknutého“ materiálu. Na něco takového se Twitter neodkazuje poprvé, ale v minulosti nikdy nešlo o zprávu takto velkého amerického média. Problematické to je i proto, že vzhledem k vágní definici by Twitter musel v minulosti blokovat i takové legendární zářezy americké žurnalistiky, jako například takzvané Pentagon Papers týkající se války ve Vietnamu.

Twitterový účet New York Postu je stále i po několika dnech zablokovaný. Podle informací Fox News technologická firma odmítá účet deníku zprovoznit dříve, než New York Post smaže šest tweetů týkajících se kauzy. Pokud ale šlo Twitteru o zamezení šíření zprávy, jak je vidno, podařil se mu pravý opak.

To nutně nevadí, ani pokud je zpráva zcela smyšlená. Naopak: čím větší pozornost jí bude věnována, tím je pravděpodobnější, že se začne na světle rozpadat. Jestli se ale něco Twitteru podařilo dokonale, tak to, že si ohromné množství lidí uvědomilo, že nechce žít ve světě, kde relevantnost zpráv určuje Silicon Valley.

Podřezává si blokací Twitter pod sebou větev? Poslechněte si glosu Matěje Schneidera.

Komentáře v rubrice Ucho vyjadřují názory autora.

Spustit audio

Související