Anime na Netflixu: Krvavé noční můry, přepracované pandy a čarodějové z Vampire Weekend

9. květen 2018

Netflix chytá poslední dva roky vzdálené signály z japonské popkultury. V jeho nabídce najdeme hned několik špičkových anime. Série Neo Yokio nás zavádí do světa estétských magistokratů, které víc zajímá barevný odstín jejich smokingů než boj s temnými silami. Ruce od krve se naopak nezdráhá si zašpinit deliricky brutální Devilman: Crybaby. Antropomorfní panda Aggretsuko má praktičtější starosti – nezbláznit se ve světě japonské koprorátní kultury.

Seriál Neo Yokio vznikal jako americko-japonská spolupráce vytvořená dvěma japonskými animačními studii s dlouhou tradicí – Production I. G. a Studio Deen. Zatímco samotná animace nese nezaměnitelnou japonskou pečeť, scénář seriálu je ryze západním produktem. Stojí za ním Američan Ezra Koenig, známý především jako frontman hudební skupiny Vampire Weekend. Neo Yokio vypadá, jako by Koenig přestěhoval svět svých textů do kulis anime z devadesátých let.

Čarodějnická smetánka

Děj se odehrává v alternativním New Yorku, který má za sebou útok démonů. Odehrál se v dávném osmnáctém století a město ho přežilo jen díky skupině čarodějů, kteří ďábelské síly porazili. Díky tomu se mágové stali novou společenskou smetánkou označovanou jako magistokracie. Ve světě, kde se démoni objevují už jen sporadicky, si užívají pohodlného života zbohatlíků zaměstnávaných večírky, bezvýznamnými skandály, módními výstřelky a vlastní sebestředností.

ze seriálu Neo Yokio

Hlavní hrdina Kaz Kaan je obzvlášť typický zástupce magistokratické společenské vrstvy. Mladík, který se pravidelně objevuje na čelních místech žebříčku deseti nejžádanějších nezadaných mužů, přepečlivě dbá o svou veřejnou image a povýšil snobismus na světonázor, podle nějž posuzuje vše kolem sebe. I když ho to nanejvýš obtěžuje, občas přeci jen musí oprášit své čarodějné schopnosti a bojovat s nějakou démonickou entitou. Třeba s posedlým kostýmkem Chanel Suit. Vytříbená ironie, se kterou si kapela Vampire Weekend pohrává s odkazy na současnou „vybranou společnost“, zkrátka pokračuje v absurdních zápletkách Neo Yokio. Stylová je ostatně i jeho vizuální stránka. Seriál je dělaný tak, aby připomínal anime z osmdesátých a devadesátých let, s úspornou animací z éry před nástupem počítačových technologií.

Démonické delirium

Naproti tomu japonský seriál Devilman: Crybaby je vizuálně hodně dynamická záležitost. Jeho tvůrce Masaaki Juasa je bývalý spolupracovník excentrického animačního studia 4°C a natočil jeden z jeho nejdivnějších filmů Mind Game. Podobně nonsensovou skrumáž nepředvídatelných absurdních dějů předvedl i ve svém novém filmu The Night Is Short, Walk On Girl. Juasova díla jsou vzdálená úhlednému kresebnímu stylu klasických anime, kterého se drží i Neo Yokio. Naopak si libují v extrémních perspektivách, groteskně deformovaných tvarech a fantasmagorickém narušování časoprostorových souvislostí. Devilman: Crybaby má mnohem klasičtější vyprávění než oba zmíněné Juasovy filmy, ale možná právě proto působí jeho animační a kresební styl o to šíleněji.

Předlohou seriálu je slavná manga Gó Nagaie ze sedmdesátých let Devilman. Hlavní hrdina Akira se v něm nechá posednout démonem, aby mohl bojovat s jinými démony, kteří tajně existují v našem světě a ve velkém zabíjejí jeho lidské obyvatele. Díky své posedlosti získá nadpřirozenou sílu, ale zároveň se v něm začíná ozývat něco z agresivní démonické povahy. Temný a brutální Nagaiův komiks své hrdiny opravdu nešetří a rozevírá před čtenáři nelítostný svět plný krutosti, kde se nikomu a ničemu nedá tak úplně věřit. Juasa se dějově drží předlohy, ale přenáší vyprávění do současného Tokia. Hlavně si ale užívá možnosti vytvořit spoustu surreálně děsivých scén plných nahoty, vyšinutě vyhlížejících monster a opulentních krvavých masakrů. Devilman: Crybaby díky tomu připomíná spíš delirickou noční můru než klasicky vyprávěný příběh.

Strach a chvění roztomilé pandy

Pro ty, které zajímá spíš všední život v současném Japonsku, Netflix letos v dubnu uvedl vynikající sérii Aggretsuko. Od seriálu o roztomile vypadající antropomorfní pandě bychom asi nečekali sondu do každodenní rutiny japonských salarymanů pracujících v kancelářích velkých korporací. O to spíš, že Aggretsuko je inspirovaná postavičkou vytvořenou ve společnosti Sanrio, z jejíž dílny pochází i slavná Hello Kitty. Hrdinka Recuko ale není žádná usměvavá kočička vyzařující samé pozitivní emoce. Naopak, je to přepracovaná účetní ve velké japonské firmě, která si své každodenní frustrace vybíjí po večerech v karaoke kabinkách přezpíváváním death metalových vypalováků.

Seriál Aggretsuko je skutečně hodně nečekané spojení Hello, Kitty a románu Strach a chvění. Karikaturní kresba připomínající seriály pro malé děti ukazuje peripetie ze života Retsuko, v nichž se s nemilosrdným realismem ukazuje japonská firemní kultura. Ve společnosti, ve které například existuje zvláštní termín pro smrt z přepracování (karóši), se totiž od zaměstnanců očekává, že obětují celý život firmě a budou pro ni tvrdě pracovat do naprostého roztrhání těla. Recuko je navíc žena pracující na vyšší pozici, než je sekretářka, což v Japonsku není příliš obvyklé. Od mužských nadřízených díky tomu schytává sexistické narážky a ponižování. Totálně depresivní vyznění seriálu přitom jeho roztomilá kresba zmírňuje jen nepatrně.

Více o módních trendech pro čaroděje, démonických posedlostech a smrti z přepracování si poslechněte v nejnovějším díle Ektoplasmy.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.