Annie Ernaux z nás umí vypotit hluboký stud za naše sexuální těla. I za mámu s tátou

„Dokáže zachytit dobové detaily a popsat to, co je pro mě inspirativní a skrze co můžu, aspoň dílčím způsobem, pochopit dobu, kterou popisuje,“ zamýšlí se v Litu publicistka, politoložka a odbornice na Francii Eva Svobodová. Na Annie Ernaux jí mimo jiné zaujal autorčin svébytný styl.

Eva Soukeníková a Eva Svobodová|foto:Klára Nováková, Český rozhlas

Román Roky je považovaný za největší dílo francouzské spisovatelky. V nich fragmentárně zachycuje poválečný společenský, politický i kulturní vývoj Francie. Všechno ale skrze osobní, ženskou, zkušenost. „Netlačí na pilu, ale vždy to jsou pocity Annie Ernaux uprostřed společenského kontextu, který se mění,“ dodává Eva Svobodová.

Annie Ernaux ve svých dalších textech rozpracovává různé motivy, všechny se ale točí kolem ní samotné – ať už jde o rodinné příslušníky, lidi, které potkala, místo, ze kterého pochází nebo události, které se jí v životě staly. Tematicky popisuje ženskou tělesnost, sebeuvědomění, sexualitu nebo potrat v osobním i společenském a politickém kontextu.

Čtěte také

Autofikce a příběhy obyčejných lidí. Česká literatura se mění, generační témata ale stále chybí

Je to ale právě rozpor mezi tím, kým se člověk postupem života (po zkušenostech, studiích i náhodou) stane a tím, kde a komu se narodil, díky čemu se s texty Annie Ernaux může ztotožnit i mladé české publikum. „Jde o vnitřní rozkol, který podle mě spoustu z nás v Česku zažívá,“ doplňuje Eva Svobodová.

Jaké texty Annie Ernaux se nám vryly hluboko do duše? Doporučujeme i divadelní a filmové adaptace? A co si Ernaux myslí o Michelu Houellebecqovi? A co si o něm myslíme my? Pusťte si novou epizodu podcastu Lit.