Antisklerotikum: Liberatura roku 2012
Ležíte v posteli s notebookem na klíně, surfujete z dlouhé sváteční chvíle po webu Radia Wave s břichem plným kapra a salátu a nemůžete se rozhodnout, kterou z darovaných knih máte začít číst první? Nebo si chcete ověřit, že jste letos všem nakoupili opravdové literární skvosty? Ať je to tak nebo onak, připravili jsme pro vás pět nejlepších knih, které jsme měli možnost za rok 2012 v Liberatuře představit.
Výběr jsme uspořádali sami a moc se nerozmýšleli nad konkrétním pořadím, stačilo nám, že jsme z té spousty vyšlých knih vybrali jen pět. Je dost možné, že v rozčílení odhodíte notebook a půjdete si na uklidnění dát pár vanilkových rohlíčků, protože na našem seznamu není kniha, kterou jste dostali nebo dali. V tom případě neváhejte a nechte nám vzkaz na našem Facebooku (facebook.com/liberatura), protože nás moc zajímá, na co jsme třeba zapomněli.Tady je každopádně pět knih, které se nám za rok 2012 v paměti uchovaly!
Kateřina Tučková – Žítkovské bohyně (Host, 2012)Román, který pojednává o zapomenutém světě šamanek na jižní Moravě, může svým popiskem působit spíš jako adept na nejnudnější čtení letošního roku. Vůbec tomu nepomáhá ani fakt, že Kateřina Tučková také v textu hojně využívá strohé zápisy z archivů.Ale Žítkovské bohyně klamou tělem. Zdánlivě okrajové téma zamotané historie komunity žen šamanek bude bavit každého, kdo knihu vezme do ruky. Tučková zručně spojuje magii se strohou, tvrdou realitou v překvapivě čtivé formě. Žítkovské bohyně za svou cestu rokem 2012 stačily získat status bestselleru a dostaly Cenu Josefa Škvoreckého. Potvrdilo se, že Kateřina Tučková si zasloužila chválu, kterou na ni pěli kritici i veřejnost už za první román Vyhnání Gerty Schnirch.
Jiří Hájíček – Rybí krev (Host, 2012)Další román z nakladatelství Host, další text s neatraktivní nálepkou, která klame. Jiřího Hájíčka často kritici označují jako (snad jediného) autora venkovské prózy.Rybí krev se sice odehrává ve vesnickém prostředí jižních Čech (stejně jako oceněný text Selský baroko), ale hodilo by se pro něj pojmenování „román o hledání domova“. Podobně jako Tučková přichází i Hájíček s dosud nepostiženým tématem. Hrdinka Rybí krve se totiž musí vypořádat se ztrátou domova na vesnici, kterou zaplavili kvůli výstavbě jaderné elektrárny Temelín.Hájíček ale nestaví jen na zajímavém tématu. Akcentuje postavy. Ty jsou věrohodné a sžijete se s nimi, ještě než dojedete na vánoční oběd k babičce.
Petr Hruška – Darmata (Host, 2012)V posledních letech v Čechách hraje prim angažovaná poezie. To ostatní se povaluje po kavárnách a čte v zavřených salonech. Petr Hruška prý angažovaný není. Nám ale jeho poslední sbírka se zvláštním pojmenováním Darmata přijde nabitá poezií, která se bije za lásku a spravedlnost vůči všem.Název Darmata asociuje darmo, zmar. Ale Hruškovy verše se stále stejně sugestivní obrazností chtějí poslouchat a mluvit i se zdánlivě němými postavami ze spamových e-mailů.
Marie Michlová – Smrt múz (Torst, 2012)Marie Michlová si za rok 2012 rozhodně zaslouží nálepku české literární senzace.Jednak proto, že píše o tématu tak nečeském, jednak, že jde o literární debut, který vznikal osm let a vyšel, když bylo jeho autorce dvacet tři let.Michlová se vtělila do postavy poťouchlého spisovatele Johna Smithe, aby nám představila svůj erudovaný pohled na život v Anglii 19. století mezi Byronem, Scottem a Lockhartem. Lekli jste se, že Smrt múz není román, ale učebnice pro studenty anglistiky? Opak je pravdou – máte před sebou vpravdě román jak poleno. Až přečtete těch pět set stran, bude vám líto, že to není román jako kláda.
Barbora Baronová – Slečny Na rozdíl od všech ostatních jmenovaných jsou Slečny tak trochu outsiderem na české literární scéně. V některých knihkupectvích budete tuhle knihu hodně dlouho hledat, ale nenechte se tím odradit a počkejte, až vám ji prodejce odněkud vytáhne (pravděpodobně ze sekce memoárů, kam ale vůbec nepatří).Slečny tak trochu postihla diskriminace, stejně jako postihuje její literární hrdinky. Graficky úchvatně vyvedená kniha doplněná fotografiemi Dity Pepe totiž mapuje těžký svět neprovdaných žen v Čechách. Je psaná invenční formou stylizovaného literárního dokumentu. Baronová zpovídala několik slečen a rozhovory převedla do prózy, ve které zachovala jazykový projev svých hrdinek. Vzniklo z toho dojemné svědectví lidí, na které obvykle zapomínáme. Upřímně vám doporučujeme na Slečny Barbory Baronové a Dity Pepe nezapomenout.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
