Architekt Jakub Cigler: Zbourání Transgasu byl správný krok. To místo nebylo nikdy využívané lidmi

Ročenka Česká architektura vychází každý rok a přináší třicet nejlepších staveb podle výběru jednoho architekta. Každý ji vybírá podle svého osobního klíče, Jakub Cigler hledal stavby, které „ukazují směr“. Nejvíc na něj zapůsobil památník, který vznikl v rodném domě Jana Palacha ve Všetatech (autoři MCA atelier). „Je to asi nejsilnější stavba. Celá ta doba se v tom památníku zhmotnila,“ říká Jakub Cigler. I když mu bylo v době sovětské okupace v roce 1968 teprve šest let, situaci silně prožíval – a tady ve zešeřelém domě Palachovy rodiny se mu ta atmosféra znovu připomněla.

Největší překvapení české architektury našel na Vysočině, ajurvédský pavilon v resortu Svatá Kateřina u Počátek (Architektura 1). „Je to stavba v tom dobrém slova smyslu zahraniční – dotažená od konceptu až do realizace,“ říká architekt.

Každý autor ročenky najezdí při svých cestách za novou architekturou stovky kilometrů. A Jakub Cigler, když projížděl českou krajinou, si prý zase jednou uvědomil, jak je podstatné, aby nové budovy navazovaly na zdejší vrstevnaté historické prostředí. Příkladem „logického a klidného“ vstupu do kontextu je podle něj katolické gymnázium v Třebíči (atelier Tišnovka) přímo ve starém centru města. Tohle je podle něj cesta: „Je to o takové neokázalosti a střídmosti. Wow efekty jsou passé,“ říká. 

Administrativní budova Visionary|foto: Jakub Cigler Architekti

Neokázalost a střídmost ovšem jeho práci tak úplně nevystihují. V jeho kanceláři pracuje šedesát lidí a na jejich stolech vznikají největší kancelářské budovy Prahy. Vůbec největší je The Park na pražském Chodově, kde pracuje sedm až deset tisíc lidí: „To už je takové městečko,“ komentuje to architekt; další jeho známé stavby jsou Quadrio a Florentinum, které proměnily centrum města.

Čtěte také

Transgas versus Fuchs2. Anketa o tom nejhorším a nejlepším v českých a slovenských městech za rok 2019

Nyní má stavět na dalším významném místě – na parcele po zbořeném Transgasu, který řada historiků architektury chtěla navrhnout za památku; před budovou se dokonce demonstrovalo. Jakub Cigler je však přesvědčený, že Transgas byl příliš tvrdý zásah do struktury města, typický produkt plánování 60. let. „Byla to jizva, která na to místo nepatřila. To místo nebylo využívané lidmi, ani to neumožňovalo,“ říká.

Mění se ovšem architektura a mění se podle vlastních slov i Jakub Cigler – je prý teď jiný, než když začínal s architekturou. Tehdy v 90. letech obdivoval Jana Kaplického, kosmické materiály, hi-tech. Teď přemýšlí o klimatické změně, o šetrnosti a fascinuje ho dřevo. Pracuje dokonce na projektu dřevěné administrativní budovy. „Zatím je to ale tajné – snad už to brzy budeme moci zveřejnit,“ říká.