Ashenspire hrají vášnivou hudbu, kterou prostupuje hmatatelné zoufalství z každodenní spirály chaosu
Noise rock je žánr, který v sobě navzdory dílčí extrémností často nese i schopnost nadhledu, nadsázky a pro kytarovou hudbu i atypického humoru. Stačí si vzpomenout na kapely Pissed Jeans anebo Ken Mode. Pak je tu ale linie žánru, která staví na fyzičnosti té které skladby a s celkovou vášnivostí hudby se pojí spíše s nepříjemné pocity. Nepříjemné, ovšem žádoucím způsobem – kapely jako Chat Pile anebo právě Ashenspire jsou totiž v úzkém kontaktu s naší každodenní realitou.
Ne nadarmo se mimořádná loňská deska jmenuje Hostile Architecture. S podobnou pádností ve své hudbě operují i Oozing Wound. Ti v první ochutnávce nadcházející desky se skvělým názvem We Cater to Cowards sice zpívají: „Well I can’t read the news / And I can’t watch TV.“ Celkově ale jejich hudba sleduje více eskapistickou notu. Jako by fyzičnost hudby měla být prostředníkem, který z nás smyje vše zlé.
Použít hudbu plnou napětí jako prostředek k vyjádření svých nejniternějších emocí zvládaly skvěle i více než o dvě dekády starší kapely. Jednou z nich byli i Engine Kid, v jejichž sestavě působil Greg Anderson ze Sunn o))) a labelu Southern Lord. A právě tam vyšla reedice jejich kultovní desky Angel Wings, která byla původně vydána v polovině 90. let na Revelation Records.
Zmíněná nahrávka ani po takové době neztratila nic ze své naléhavosti a originality, v níž se unikátním způsobem potkává hard core energie s noise-rockovou intenzitou a temně emocionální náladou typickou pro 90. léta.
Kolik desek celkově obsahuje box, který kompletuje diskografii Engine Kid? A co si o téhle kapele myslel Banán v roce 1995? Poslechněte si Modeláře!
