Autofikce a příběhy obyčejných lidí. Česká literatura se mění, generační témata ale stále chybí - kopie

Do současné české literární tvorby čím dál víc proniká žánr autofikce a její nejrůznější formy. Prostor dostávají také příběhy obyčejných lidí a obrazy z jejich každodenního života. Bára Voříšková zmínila například Těla Kláry Vlasákové: „Tím posunem pozornosti k normálním lidem vyprávíme nejen jejich složité osudy, ale dáváme prostor také současným společenským problémům.“

Matouš Hrdina upozornil na to, že debata o tom, jestli literatura má či nemá být politická, se už nějakou dobu vede. Jako dobrý příklad díla, které bez politického sdělení řeší generační téma v rovině životní každodennosti, uvedl komiks Srdcovka Štěpánky Jislové. „Podobné příběhy, které by byly zpracovány na velice dobré literární úrovni, nám tady chybí,“ řekl v podcastu Lit.

Řeč přišla také na literární kauzu minulého roku Alena Mornštajnová versus Toy Box. Podle Báry Voříškové i Matouše Hrdiny tento konflikt ukázal potřebu české literární obce vést debatu o literární kritice i etice. Hosté se také shodli na tom, že aby v Česku vznikala dobrá kulturní publicistika, je nutné její autory adekvátně zaplatit.

Proč kniha Fosilie Michala Kašpárka beletristicky selhává? Můžeme vůbec charakterizovat některé směry v současné české literatuře? A proč je tolik úspěšná Sally Rooney? Pusťte si historicky první díl knižního podcastu Lit.