Balónky oběšenců Džundžiho Itóa poletují nad krajinou nočních můr z japonských komiksů

Povídkový sborník Balónky oběšenců
Povídkový sborník Balónky oběšenců

Japonský horor nejsou jen prokleté videokazety a pobledlí duchové s dlouhými vlasy. Komiksový autor Džundži Itó si libuje v surreálné hrůze a v jeho příbězích se lidé stávají oběťmi těch nejgrotesknějších monstrozit z nočních můr. Po jeho delších příbězích Spirála a Ryby v češtině vychází povídkový sborník Balónky oběšenců.

Džundži Itó je pokračovatel tradice groteskní hororové mangy, kterou před ním pěstovali klasikové jako Kazuo Umezu nebo Hideši Hino. Jejich příběhy bývají založené na bizarních nápadech pokřivujících naši realitu. Autoři se přitom obvykle neobtěžují vysvětlovat příčiny toho, co se stalo, ale spíš pozorují, jak zdeformovaná skutečnost postupně požírá nebohé postavy, které se ocitly v jejich okolí.

Tohle doslova platí pro Itóovu mangu Spirála. Ta vypráví o obyvatelstvu městečka Kurozučo, které bylo „kontaminováno spirálou“. Projevuje se to tím, že nejrůznější objekty ve městě, včetně lidských těl, nabývají spirálovitého tvaru. Spirála zároveň hypnotizuje i psychiku obyvatel a mění je v násilnické šílence či mutanty. Původ kontaminace není nikde vysvětlený, ale je to v podstatě metafyzický princip, jemuž se podrobuje hmota i vůle všeho, co se nachází v jeho okolí.

Povídkový sborník Balónky oběšenců

Podobně bezbranní vůči nepochopitelným ničivým silám jsou i nebožáci, kteří se ocitnou v okolí černovlasé dívky Tomie ze stejnojmenné Itóovi série, která česky zatím nevyšla. Tomie ve skutečnosti není tak úplně člověk a muže, kteří spolehlivě podléhají jejímu magnetismu, rychle čeká velmi bolestivé a s životem zpravidla neslučitelné vystřízlivění. Ve sborníku Balónky oběšenců můžete ochutnat jeden příběh z cyklu Tomie, nazvaný Malíř. Kniha Ryby, ve které se z moře vynořují zabijácké motorizované ryby produkující odporný zápach, je sice brilantně nechutná a repulzivní, ale proti autorovým ostatním opusům působí ještě celkem normálně.

Jádrem Itóova díla jsou ale povídky. Ostatně i jeho delší série, jako zmíněná Spirála a Tomie, jsou rozdělené na krátké samostatné příběhy se stejným monstrem. Kvalita jednotlivých povídek je často závislá na tom, jak bizarní a děsivé jsou jejich náměty. K těm nejlepším bezpochyby patří Záhada zlomu v Amigaře, která česky vyšla v knize Ryby. Itó v tomhle děsivém výletu do nitra jedné hory dokáže vzbudit ve čtenářích dokonale klaustrofobní tíseň.

K vrcholům Balónků oběšenců bezpochyby patří další z Itóových zneklidňujících mistrovských děl, povídka Dlouhý sen. Jednoduchý, bizarní nápad o muži, kterému se o nocích zdají čím dál delší sny, je postavený spíš na náznacích než na extrémních výjevech, ale o to tísnivěji působí. Opačnou polohu autorovy tvorby zastupuje titulní povídka, která se pase na čirém nonsensu – městem poletují obří balónky ve tvaru lidských hlav a nabízejí obyvatelům města, aby se oběsili na oprátkách, které z nich visí. Někde mezi tím stojí třeba fyzicky pichlavá povídka Zimnice nebo ryze absurdní příběh o hodně netradiční hvězdě modellingu nazvaný Modelka. Jako přehlídka toho, co čekat od Itóových povídek, jejichž anglická sebraná vydání v sérii The Junji Ito Horror Comic Collection mají už 16 svazků, to určitě stačí.

Vedle toho, že Itó dokáže na absurdním nápadu vystavět funkční vyprávění, je i vynikající kreslíř. Jeho záliba v groteskní hrůze se skvěle otiskla do jeho adaptace klasického románu Mary Shelley Frankenstein. Itó se přesně drží předlohy, ale jeho důsledně morbidní výtvarné zpracování je tak přesvědčivé, že Itó za Frankensteina letos získal prestižní komiksovou Cenu Willa Eisnera v kategorii nejlepší adaptace.

Více o dlouhých snech, japonském Frankensteinovi a možnostech sebevraždy oběšením na nafukovacích balóncích si poslechněte v novém díle Ektoplasmy.