Batolata zpívají dřív, než začnou mluvit. V hlase se projeví osobnost. Jak o něj pečovat?

14. květen 2019

„Hlas vyvádí emoce z těla ven, proto děti pláčou. Potřebují se vyplakat a pak umlknou. Není nic horšího než umlčovat pláč,“ řekla v magazínu Balanc herečka a hlasová terapeutka Ivana Vostárková, která doporučuje projevovat i jiné zvuky. Je to prý přirozené a člověk nepodléhá sebekontrole a jen se prožívá, což je v mnoha situacích velmi žádoucí dovednost. Třeba po upřímném smíchu se člověk cítí vyčištěně.

„Zpívat bych doporučovala úplně všude, zpěv je přirozenější než mluva. Je to svobodný hlasový projev. Lidé ke mně přichází i s přáním dovolit sami sobě opět zpívat.“ V dětství je totiž zranilo, když jim někdo řekl, že jejich zpěv je hrozný a že zpívat nemají. K zpěvu se vrací klidně i v padesáti nebo šedesáti letech věku.

„Do hlasu dáváme i to, co neumíme vědomě ovlivňovat. Pravdu o sobě i to, co bychom radši skryli.“ Ivana Vostárková dokáže v hlasu člověka poznat věci, které nejsou každému zjevné. Třeba to, jak člověk pojímá sebe sama, jeho osobnost, která se vždy v hlase projeví. Hlasivky jsou nástroj, na který hraje konkrétní originální člověk, a proto je hlas výrazem osobnosti. Hlasový projev je spontánní, protože je napojen na vývojově nejstarší části mozku – mozkový kmen a emoční mozek. Proto je projev někdy až zvířecí, nemůžeme ho plně myšlením a vlastní vůlí kontrolovat. Potlačením animálních projevů a preferováním myšlení ubíráme z plného prožívání sebe sama, ochuzujeme se třeba o údiv.

Ivana Vostárková

„Hlas v dnešní době ztrácí na váze, lidé komunikují zprostředkovaně pomocí zpráv. O hlas nemusí pečovat a ten zploští, ztrácí dynamiku i zvukomalebnost.“ I umělci používají mikrofony v prostorech, kde to podle Ivany Vostárkové potřeba není. Hlas ztrácí na důležitosti, proto do něj lidé neinvestují a nepečují o něj. Když člověk nevhodně tvoří svůj hlasový projev, „tlačí ho“, tak je posluchači nepříjemný a oslabuje svou autoritu. To se týká třeba herců, učitelů, umělců nebo moderátorů.

„Neučím lidi pěkně mluvit nebo mít krásný hlas. Ale odstranit to, co hlasu brání. Než dítě pojme řeč a začne se sebekontrolovat, tak je hlasově svobodné.“ Preference projevu se poté přenese ke slovům a svoboda se ztrácí. Terapeutická práce s hlasem se vrací do doby, kdy jsme vyjadřovali pocity a prožitky pouze hlasem.

Pusťte si magazín Balanc o terapii a léčivosti hlasu a emocích s ním spojených.

autor: Petr Bouška
Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.