Batolata zpívají dřív, než začnou mluvit. V hlase se projeví osobnost. Jak o něj pečovat?

„Zpívat bych doporučovala úplně všude, zpěv je přirozenější než mluva. Je to svobodný hlasový projev. Lidé ke mně přichází i s přáním dovolit sami sobě opět zpívat.“ V dětství je totiž zranilo, když jim někdo řekl, že jejich zpěv je hrozný a že zpívat nemají. K zpěvu se vrací klidně i v padesáti nebo šedesáti letech věku.

„Do hlasu dáváme i to, co neumíme vědomě ovlivňovat. Pravdu o sobě i to, co bychom radši skryli.“ Ivana Vostárková dokáže v hlasu člověka poznat věci, které nejsou každému zjevné. Třeba to, jak člověk pojímá sebe sama, jeho osobnost, která se vždy v hlase projeví. Hlasivky jsou nástroj, na který hraje konkrétní originální člověk, a proto je hlas výrazem osobnosti. Hlasový projev je spontánní, protože je napojen na vývojově nejstarší části mozku – mozkový kmen a emoční mozek. Proto je projev někdy až zvířecí, nemůžeme ho plně myšlením a vlastní vůlí kontrolovat. Potlačením animálních projevů a preferováním myšlení ubíráme z plného prožívání sebe sama, ochuzujeme se třeba o údiv.

„Hlas v dnešní době ztrácí na váze, lidé komunikují zprostředkovaně pomocí zpráv. O hlas nemusí pečovat a ten zploští, ztrácí dynamiku i zvukomalebnost,“ říká Ivana Vostárková|foto: Elena Horálková

„Hlas v dnešní době ztrácí na váze, lidé komunikují zprostředkovaně pomocí zpráv. O hlas nemusí pečovat a ten zploští, ztrácí dynamiku i zvukomalebnost.“ I umělci používají mikrofony v prostorech, kde to podle Ivany Vostárkové potřeba není. Hlas ztrácí na důležitosti, proto do něj lidé neinvestují a nepečují o něj. Když člověk nevhodně tvoří svůj hlasový projev, „tlačí ho“, tak je posluchači nepříjemný a oslabuje svou autoritu. To se týká třeba herců, učitelů, umělců nebo moderátorů.

„Neučím lidi pěkně mluvit nebo mít krásný hlas. Ale odstranit to, co hlasu brání. Než dítě pojme řeč a začne se sebekontrolovat, tak je hlasově svobodné.“ Preference projevu se poté přenese ke slovům a svoboda se ztrácí. Terapeutická práce s hlasem se vrací do doby, kdy jsme vyjadřovali pocity a prožitky pouze hlasem.