Bezpečí v ulicích i v tradičních rolích muže a ženy. Jak může vypadat konzervativní feminismus?

18. září 2025

„Mám velmi ráda antropologii, on přinese mamuta, já z toho udělám večeři. Musíme si to samozřejmě přizpůsobit dnešní době, ale líbí se mi, když muž zaštiťuje bezpečí,“ říká influencerka Lenka Breningerová. Zastánkyně národního konzervatismu právnička Kateřina Lomičová dodává: „Konzervativní feministka není oxymóron.“ Jak vypadá současný konzervativní feminismus a vůči čemu se vymezuje?

„Začala jsem se zajímat o potlačování práv žen v islámských kulturách. Když nastala migrační krize v roce v roce 2015, zjistila jsem, že mé postoje k této situaci nekorespondují s některými feministickými postoji,“ vzpomíná Kateřina. Její současné postoje pak hodně ovlivnila pandemie. „Na začátku vysoké školy, během covidu, člověk byl víc doma a měl víc prostoru zaobírat se všemožnými tématy na internetu. Skrz ducha doby a nástup progresivismu jsem se dostala k národnímu konzervatismu,“ dodává.

Kateřina Lomičová

Lifestylový obsah, který na svých sociálních sítích sdílí influencerka Lenka Breningerová, není politicky explicitní. Vedle témat jako fitness a make-up, se věnuje také duševnímu zdraví nebo vztahové problematice. Za své postoje k vymezení rolí muže a ženy získává nadšené sledující i odmítavé komentáře.

Lenka Breningerová

„V první řadě jsem ráda, že ty role jsou vyvážené, ale nejsme stejní. Na první pohled je to zřejmé - fyziologie, hormony, chemie, funguje to jinak. Proto si myslím, že myšlenka padesát na padesát je nezdravá a nereálná,“ přemýšlí Lenka o odlišnostech, které se do vztahů propisují.

Kde se bere mužská a ženská energie nebo co znamená transgender epidemie? Poslechněte si celý díl.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.