Bigbít ještě žije
Byl to vlastně docela obyčejný, příjemný a milý festival. Jako každý fesťák, který začíná, nesl s sebou i Bigbít Český Krumlov všechna pozitiva i nešvary prvních ročníků (tedy pro přesnost, jedná se buď o ročník třetí, navazující na minulé dva Bigbíty na Lipně, nebo vůbec první tohoto jména v Krumlově).
Čili: poměrně pestrý, přesto nijak obzvlášť nabitý program (alespoň od letošního domácího "standardu" s docela vysoko nasazenou laťkou se příliš nevyjímal), neunavené až nadšené obličeje pořádajících, spřízněné chování diváků, komorní prostředí, atmosférotvorné okolí... to že se diváci v amfiteátru pro několik tisíc, přesněji řečeno, na začátku desítky, na konci stovky přítomných, místy poněkud ztráceli, je věc druhá. Nicméně ti, pro které byl festival uspořádán, ve valné většině spokojeni byli, což je kritérium pro hodnocení patrně nejzásadnější.
Jak již bylo psáno, zastoupení kapel, potažmo množství prezentovaných žánrů, bylo vcelku pestré. Od skupin se záběrem na diváky, kteří se chtějí hlavně bavit a tančit (Dragouni, ZOE, Smutný Karel), až k těm, kteří chtějí raději sedět a poslouchat (V.R.M., Iva Bittová), ty kdesi uprostřed - což hodnotím jako kombinaci nejpříjemnější - nevyjímaje: A.S.P.M. Jana Spáleného, Zuzana Navarová a KOA, -123 minut. Nechyběly ani exkursy do oblasti alternativy na hranici poslouchatelnosti (Klar s Vladimírem Václavkem) ani do nejvyšších sfér šoubyznysu... rovněž na hranici poslouchatelnosti (Kamil Střihavka a Woo Doo Band). V sečtení všech tu kladnějších tu zápornějších pocitů zvítězí, troufal bych si říct, skoro u každého ty kladné - na rozdíl, bohužel, od znamínka pod závěrečným vyúčtováním celé akce. Nakonec komu se nelíbilo v amfiteátru, mohl v ceně permanentky navštívit místní (na rozdíl od, ehm, místy poněkud vlhkého letňáku suché) kino, kde se to hudebně inspirativními snímky jen hemžilo (pro mnohé, autora tohoto článku nevyjímaje, prostor, kde si doplnit flagrantní mezery ve vzdělání - Děs a běs Sex Pistols všem zastydlým punkerům doporučuji)..., nebo si vyšlápnout na hrad a s přihlouplým spokojeným úsměvem pozorovat na jezu experimentující vodáky a uličky hemžící se Japončíky. Škoda, že jich nezabloudilo víc i do amfiteátru, jistě by na této akci evropského formátu vyfotili mnoho filmů...
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
