Boj bylinkami za chlorofyl mezi činžáky
Mnoho lidí ve městech z cihel a betonu se o svou denní dávku chlorofylu stará stále více. Zajímají je třeba plochy, které by společně mohli obývat – například vnitrobloky. Na pražském Žižkově jich je mnoho a v některých to začíná příjemně žít.
Pražský Žižkov je oblast širšího centra s několika parky, krátkým pásmem divoké přírody, zahrádkářskou kolonií a mnoha obyvateli. Po zeleni je tu poptávka. Dokazuje to i fakt, že zde stále vznikají nové iniciativy, jak život mezi činžáky zpříjemnit.
„Jsme u tebe“ … „na zahrádce na balkoně, ulice Zelenky Hajského,“ dokončí za mě větu netrpělivě Marek, který před chvílí s pomocí kamaráda Jirky pečlivě zametal betonový dvoreček. „Kdy jsi ji založil?“ ptám se. „ V roce 2011. Viděl jsem u jedné sousedky, že měla bylinky na balkoně, tak jsem to udělal podle ní,“ odpovídá mi už zase s úsměvem.
Třináctiletý Marek Sivák totiž bydlí na Ohradě, jednu ulici pod obrovskou, rušnou křižovatkou. Ve vnitrobloku u vlastního domu vytvořil posezení, zasázel do květináčů bylinky. S majitelkou činžáku se sám na využití dvorku domluvil, oběhl také osobně všechny sousedy. Zajímá mě, co mu loni vyrostlo? „Třeba kedlubny, saláty nebo bylinky různý, …“ „A jaké pěstuješ nejradši?“ „Rozmarýn, saturejku, mátu, tymián…“
Jen o blok dále se Jan Soukup dlouho koukal z oken bytu do podobného, ještě většího vnitrobloku, rozděleného na parcely, a nakonec se rozhodl, že z něj zkusí vytvořit rovnou velký park.
„Jde o domy mezi ulicemi Jeseniova, Zelenky Hajského, Biskupcova, Jana Želivského. Je to vnitroblok, ve kterém jsem bydlel, dlouho jsem koukal na jeho neutěšený stav a chtěl jsem ho zlepšit tak, aby byl výhodný pro všechny a aby se na tom všichni obyvatelé mohli podílet,“ říká vystudovaný architekt, který se zajímá o veřejné prostory a kompozici veřejných prostor obecně. Vnitroblok by si přál vymyslet spolu s těmi, kteří by ho měli posléze užívat, tedy lidmi bydlícími v domech okolo něj.
„Teď jsou to rozdělené zahrádky, které jsou využívané docela málo, maximálně se udržuje trávník, ale některé kouty jsou tak stinné, že vlastně nejsou moc lákavé, a tím, že je to rozdělené, tak lidé nemají přístup do různých částí.“ Oslovil proto předsedy jednotlivých bytových družstev a v listopadu 2013 začala jednání. „Zjistili, že je to dobrý nápad, že i jejich soused si to myslí. Taková setkání byla dvě, třetí v menším počtu a potom další individuální.“
Zajímalo mě, kdo se ale o zahradu, pokud jednou vznikne, bude vlastně starat. „Prozatím to vypadá, že by byl zvolen předseda zahrady a ten by najal zahradnickou firmu, která by to udržovala. Tento koncept je nejpřístupnější všem. „Já bych byl nejradši, kdyby během toho plánování vznikla komunita, která by se rozhodla o tu zahradu sama starat, ale to uvidíme časem.“ Přitom jen o pár desítek metrů dál takoví lidé existují.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
