Bože, jak napsat text? Vladimir 518 to na třetí sólovce Ultra! Ultra! nezjistil

5. červen 2017
Vladimir 518_00.jpg

Kulturní traveller Vladimir 518, jak o sobě sám rapper a milovník umění v poslední době mluví, je nepochybně jednou z nejvýraznějších osobností české hudby a kultury obecně. Minimálně pokud bychom soudili podle počtu rozhovorů v médiích. Nová sólovka Ultra! Ultra! je tak ideální šancí zjistit, jestli je Vladimir opravdu tak kreativní, jak se v rozhovorech prezentuje.

Český hip hop je i víc než patnáct let po vydání Repertoáru od PSH, tedy první velké domácí rapové desky, na hony vzdálený tomu, co se děje ve Spojených státech. Jedno společné téma už ale máme, totiž generační propast mezi veterány a nováčky – zatímco za oceánem se oprsklá atlantská hvězdička Lil Yachty drze (ale zdravě) vymezuje vůči legendárnímu Biggiemu, Vladimir coby zástupce starší generace u nás tvrdí, že přestože třeba takovému Snoop Doggovi už táhne na padesátku, mladí jej pořád poslouchají. Logicky pak musí mít pocit, že čeští fans budou podobně oddaně naslouchat i jemu.

Problém je, že Snoop Dogga už nikdo vážně nebere, a není důvod, aby kdokoliv bral vážně Vladimira. Jeho třetí sólovka Ultra! Ultra! totiž nemá vůbec nic společného s tím, co je v současném rapu zajímavé.

Symptomatický verš se na Ultra! Ultra! objevuje už v druhém tracku Krev není voda. Vladimir skladbu vykopává povzdechnutím „Bože, jak napsat text?“ a následně vysypává plnou nůši největších rapových klišé o přátelství, síle majku, vlastní graffiti minulosti a vzpomínání na zlaté časy. Orionova sloka s copywriterským sloganem „PSH is for real, knock knockin’ na nebeskou bránu“ pak jenom naznačuje, co všechno během následujících tracků ještě přijde. A je toho opravdu dost. Fakta a fikce s vypůjčeným ústředním veršem od kapely Liars je klasické cvičení v upevňování vlastních pozic, přesně takové, jaké jsme od Vladimira slyšeli už tisíckrát. Horda samoúčelných a naoko rebelských vulgarit je pak u člověka, který o rapu mluví jako o svém podnikání a notuje si na pohovce s Janem Krausem, vyloženě komická.

Na webu Bigg Bossu se dočteme, že album se rozhodně nesnaží být intelektuální, což je trochu zbytečná poznámka. Vladimir už při vydání předchozího alba Idiot rád zmiňoval, že rap je pro něj katalyzátorem, pomocí kterého vypouští svoje vnitřní zvíře a svého vnitřního idiota. Jestliže na minulých deskách přece jenom občas probleskl i onen architekt z názvu první sólovky, na Ultra! Ultra! už gorila a vnitřní idiot naprosto vládnou. Když už se chce zamyslet, vypadne z něj, že „mým nepřítelem je celá vláda“.

V době, kdy mají nadnárodní korporace daleko větší moc než národní státy a kdy si Vladimir právě spolupráci s jednou takovou firmou nemůže vynachválit, je to tristní verš. Pokračuje pak bezmála coelhovským moudrem: „Můj největší nepřítel nakonec nebude nikdo než já.“ To je přiznání tak banální, že nakonec neznamená vůbec nic.

Vladimir 518 – Ultra! Ultra!

Sebevědomí a pocit, že na rapový trůn nemůže zasednout nikdo jiný než Vladimir, jsou na desce patrné v každém tracku. Chvástání ale občas dosahuje takových výšin, že je z něj paradoxně cítit strach a nejistota. Opravdu stačí rýmování jednoslabičných slov jako „krev“ a „rap“ za doprovodu generických beatů Mikea Trafika? Většinu tracků na desce produkoval právě jeho parťák z PSH, jako by měl Vladimir pocit, že ze svého zaběhnutého stylu nemůže vykročit. Občas se o to alespoň pokusí. Ke dvěma trackům přizval mladé producenty Aid Kida a Nobodylisten, ti se ale zbytečně drží při zdi, jako by tušili, že kdyby udělali opravdu výrazný beat, celou konzervativní a poklidnou desku by rozbourali. Za další hostovačkou, tedy slovenskou zpěvačkou Katarzií, můžeme cítit snahu o originální kombinaci jejího hlasu s Vladimirovým macho rapem. Výsledek je ale ve skutečnosti sterilní a bez emocí.

Při poslechu Ultra! Ultra! by člověk klidně mohl hrát vladimirovské bingo. Staré moudro „Praha je planeta“ najdeme na nové desce v aktualizované verzi jako „Jestli je město názor, tak říkám Praha“ (Jenom jestli víš). Psí slogan „chlastat krev“ Vladimir přenesl z tracku Čas nečeká do novinky Nic mi není svatý dokonce v původní podobě, stejně jako už několikrát předtím použitou stylizaci do vůdce smečky a člověka řídícího se instinktem.

Novinkou tak snad může být jenom snaha stát se Michalem Horáčkem českého rapu, která se projevuje podivnými verši jako „jsem noční netopýr, doma mi netopí“, které nemůžou neevokovat horáčkovské „klimbám na verandě, podobám se pandě“. Ultra! Ultra! se od svých předchůdců liší ještě jednou drobností – na desce tentokrát chybí starší a nečekaný host typu Leška Semelky, Michaela Kocába nebo Jiřího Korna. Důvod je bohužel jasný – tuhle roli už totiž plní sám Vladimir.

Vladimir 518 – Ultra! Ultra! (Bigg Boss, 2017)
Hodnocení: 30 %

Další články autora