Božská Godzilla se živí lidskými pohledy

Očekávání spjatá s novou verzí kultovního monster movie byla nezvykle pochmurnou trailerovou kampaní vyhnaná možná až nezdravě vysoko. Mezi fanoušky se kalkulovalo s filmem, který by mohl žánrovými mantinely zatřást podobně jako Cloverfield v roce 2008. Jenže snímek hollywoodského nováčka Garetha Edwardse je mnohem spíše poučenou poctou fenoménu a projektem, který tvrdošíjně staví na letitém vytržení z gargantuovské perspektivy nezastavitelné katastrofy.

S novou Godzillou se pojilo hned několik předpokladů. Vzhledem k odvážnému a nezvykle kvalitnímu castingu se počítalo s akcentem na psychologii. Jenže právě tady Edwardsův velkofilm kráčí spíše prošlapanou cestou amerických konvencí. Ústředním lidským tématem filmu je vztah otce a syna, otce a rodiny a samozřejmě člověka a přírody. Postavy jsou scénářem letmo načrtnuté a operují s konvenčním rejstříkem vlastností. A ačkoli první polovina sází na budování osobního příběhu, nelze se vzhledem k minimálnímu dramatickému oblouku zbavit dojmu, že lidští aktéři slouží jen jako prostředek zvyšování napětí, které se týká jejich nelidských protivníků.

Z filmu Godzilla|foto: oficiální Facebook Godzilla Movie

Očekávané exhibice perníkového táty Bryana Cranstona či ikony oduševnělého francouzského herectví Juliette Binoche tak končí u nerozvinutých etud, které film rychle zazipuje do pytlů na mrtvoly, aby mohl pokračovat vstříc neodvratnému střetu monster. Většina figur jednoduše působí velmi ploše a v příběhu pouze plní funkci prostředníka, skrze nějž divák proniká do příběhu skryté pravdy o jedné nepříjemné výhybce evoluce. Možná tu svou stopu zanechaly už celkem obvyklé rošády na postu scenáristy, které projekt posílaly mnoha různými a často dost nesourodými směry.

Frustrující může pro dnešní publikum být i role civilizace. Film nenabízí klasicky aktivního hrdinu, který odvážně čelí katastrofě. Důstojník a otec Ford Brody (Aaron Taylor-Johnson) sice proplouvá sledem nebezpečných situací, ale čím dál tím více se dostává do role svědka obřích rozmarů matky přírody, jejíž řádění se štěstím přežívá. A ani armádní velení jako centrum autority nesplňuje roli vizionářského zachránce. Jeho plány jsou bez přehánění nebetyčně pitomé a zkratovité a slouží jen k tomu, aby se lidstvo ocitlo blíže katastrofě, které není schopné čelit. Právě toto je bod, kde se tradice „pasivního lidského elementu“ v žánru kaiju-eiga a hollywoodských katastrofických filmů s aktivní rolí rodiny/autorit poněkud sváří.

Dostáváme se k samotnému důvodu, proč celá Godzilla vznikla a proč funguje lépe než většina katastrofických a monstr filmů posledních desetiletí. Nesvéprávné, bezmocné a zděšené lidstvo čelí majestátu přírody, která drtí jakoukoli moc lidí (v tomto případě samozřejmě atomovou energii). Civilizace je tu tím, kdo se bezmocně dívá a skrze svou mravenčí perspektivu svědčí o gigantické bitvě pravěkých monster. Nezávisí na svých schopnostech, ale na vnějších okolnostech. Pokud by snad někdo v tomto poselství tápal, stačí naslouchat prorocké kreaci Kena Watanabeho: „Arogancí člověka je přesvědčení, že má přírodu pod kontrolou. A ne naopak.“

Režisér Gareth Edwards je spielbergovsky přesný v načasování, volení perspektiv i aranžování strhujících kompozic, v nichž se vyjevuje ničivá síla ztraceného světa. Dojem vytržení nevyvolává jen závratně epický vizuál a drásavý bombast soundtracku Alexandra Desplata, ale především způsob, jakým se postupně divák blíží velikosti a nevšímavému majestátu Godzilly, boha v těle plaza, pro nějž je lidská dimenze něčím zcela nicotným.

Pokud tedy v souladu s žánrovým kánonem rezignujeme na požadavky přísné logické soudržnosti a hluboké psychologie a přijmeme lidský element jako postradatelného statistu v boji monstrózních živlů, otevírá Godzilla nevšední a hluboký prožitek z nepochopitelné a nezastavitelné katastrofy, netečné k našim všedním strastem a ušlechtilým hodnotám. Jako taková vrací do hry něco starosvětského, co se zrcadlí i v pomalém tempu vyprávění a důrazu na důmyslnou perspektivu, nikoli dynamiku.

Z filmu Godzilla|foto: oficiální Facebook Godzilla Movie

Edwardsův film není jen střetem přírodních sil, ale i zajímavým (byť ne úplně přesvědčivým) střetem kultur. Nakonec je Godzilla výzvou pro současné blockbusterové publikum navyklé na výkonné a výbojné lidské hrdiny. Lidstvo v ní existuje jen proto, aby v němém úžasu hledělo. A monstrum proto, aby jeho pozornost ignorovalo. Jako správný pravěký bůh.

Po dlouhé době prostě na plátně drtí mrakodrapy gigant, který má náležitou váhu.

Hodnocení: 75 %
Godzilla. Gareth Edwards, USA, 2014, 123 minut