Brak

Nový český film Brak je v podstatě crazy komedie pro mladší publikum. Nízkorozpočtová je proto, že jí dělalo mnoho debutantů a první polovina děje se odehrává celá v bytě. Tam si hulící a chlastající kluci pozvou prostitutku - první "nálož situačního vtipu". Ta se ale v koupelně nabudí bílým práškem a zemře přímo v posteli. Třetí z kluků, kteří na ní stojí frontu, už tedy souloží s mrtvolou - druhá "nálož". Mrtvá prostitutka v maminčině posteli, její pasák bez zájmu, parodičtí zabijáci a přítelkyně jednoho z kluků hledají a komplikují rozuzlení - třetí až pátá "nálož". (Poznámka: některé nálože jsou navlhlé a nevybuchují.)

Brak

Autoři, vedeni producentem, postupně slevili ze svých cílů, daných první verzí scénáře. Režisér Karel Spěváček říká: "První verze byla hodně drsná, vázaná na realitu, nebyla to ani komedie. Ale tím, že producent do toho začal zasahovat, začal říkat co tam nesmí být, byly dvě cesty. My se budeme držet reality a on řekne - tohle nechci. Nebo to posuneme do něčeho absolutně absurdního a uděláme to." Vazba na realitu, něco opravdovosti a krutosti předváděné srandy (podle Jarmusche, Tarantina) musela jít pryč, aby film byl neškodný a prodejný. Zbyla jedna (tím pádem cizorodě působící) scéna bití prostitutky. Jen tak, abyste si tohoto opotřebováním zplanělého motivu ani nevšimli. Scény s přitroublým poslíčkem pizzerie, který se do patálie připlete, mohly být také příležitostí pro mnohem útočnější a tedy i zásadnější satiru komerčních praktik.

Brak je demonstrativně prázdný. Nevadí, název je dobrým štítem. Citelně nás manipuluje svojí image. Tváří se, že prázdný není a hlavně že je nezávislý, nový, mladý! Mladé je možná herecké obsazení, ovšem vhodně kontaminované Jiřím Kornem (zabiják), Bárou Štěpánovou (majitelka domu) a bývalou pornohvězdou Paulou Wild (prostitutka Nicol). Ti hrají v rámci možností, ale neparodují se, jejich komika je více než omezená. Do nezávislého filmu nikdy patřit nebudou, pokud by pro ně někdo nevynalezl složitější vztah než jen známý herec-postava příběhu. Existují široké možnosti zcizujících efektů a experimentů se vztahem postavy a jejího představitele. Postava se může například vyjádřit o svém představiteli a má to značný komický potenciál, kterého využili v poslední době John Malkovich a Charlie Sheen v jinak slabém filmu V kůži Johna Malkoviche nebo mnohem lépe Petr Zelenka v Roku ďábla. Filmové postavy - Nohavica a členové Čechomoru - vznikly také na základě existujících mýtů o osobách svých reálných představitelů, ke kterým mají režisérovými mystifikacemi velmi uvolněný vztah.

Film Brak o sobě tvrdí, že přináší novou neotřelou hudbu, zpola neznámých interpretů. Fuj!!! Miro Žbirka, Buty, Michal Tučný, Tři sestry, Vltava, J.A.R, že jsou nezavedení?!? Ano, zazní i hip-hopoví De fuck to a jiné kapely, ale je to do počtu a aby se bylo za co schovávat!!! Jinak je to právě hudba, která vyloudí na tváři úsměv, když zazní s vtipnou souvislostí v textu nebo ji známe z jiného filmu. Komika nepatřičností - na plátně přijíždí mafián, ne "poslední kovboj, sombrero vmáčklé do čela". To je signál radosti, s jakou Spěváček chtěl udělat film celý. Ne vždy povedeně demonstrovaná radost je to při citacích z jiných filmů (namátkou Volný pád, Modrý samet, Jízda, Mrtvý muž, Pulp Fiction - už názvem). O vykrádání může být také řeč, ale u klišé, kterými si film vypomáhá. Citace jsou přiznané, alespoň prvoplánově vtipné a vsazováním do nového kontextu trochu tvůrčí.

Brak

Film také není nezávislý. Závislost na produkci a distribuci už jsem popsal výše. Obsahově zbylo nějaké to hulení (pro cílovou skupinu 15-30 módní příchutě nezávislosti vyprchávají rychleji než by se mohlo někomu zdát) a sranda z titulkových překladů. Černoch v recesním úvodu solí jedno fuck, bitch, asshole za druhým a titulky jsou v narážce na české zvyklosti ve stylu "sakra, tys mi to zkazila, mrcho". Toto je tak nejlepší část filmu. Příběh sám oplývá také spíše vysokou frekvencí než rozmanitostí drsných výrazů. Ironií tlaku peněz je ale to, že autoři byli producentem donuceni(už po předchozích zásazích do scénáře) přemluvit do hotového obrazu nejvýraznější sprosťárny. Úvodní sekvence se pak obrací proti výsledku filmu.

Opravdový černý a útočný mladý humor ve filmu postrádám ze všeho nejvíc. Když hrdina klidně jí vedle mrtvoly, tak to nemusí být ještě černý humor, protože to nemusí být humor vůbec. Film se zoufale pokouší nebýt intelektuálský, a tak radši nemá s nezávislostí nic společného, jen aby do té intelektuálštiny nesklouznul. Chtěl by být také drzý a rebelující, ale jaká je to drzost, když se projevuje hlavně verbálně u režiséra a při samotné výrobě díla je patřičně přistřižena? Nejčistší z projektu vychází kameraman, možná někteří z herců. Divák, kterého by bavilo pokoušet se hledat daleko předaleko ukrytou studentskou filmovou kvalitu, zničenou kompromisnictvím autorů pod tlakem produkce, ať na film klidně jde. Jinak zbyly jen gagy, které v několika případech nejsou úplně tupé.

Brak (ČR, 2002).
Režie, námět scénář, výběr hudby: Karel Spěváček, kamera: Tomáš Kresta. Produkovaly Ateliéry Bonton Zlín, a.s. (Zdeněk Skaunic, Josef Nepovím) jako první z řady projektů Vyšší odborné školy filmové Zlín. Hrají: Vladimír Škultéty, Jan Plouhar, Ondřej Nosálek, Hana Holišová, Michael Viktořík, Paula Wild, Bára Štěpánová, Jiří Korn.