Brutalismus Raime nepotřebuje člověka
Londýnské duo Raime na své předchozí desce Quarter Turns Over a Living Line mrazivě zhudebnilo pocity městské izolace a odcizení. Dlouhé čtyři roky pak museli fanoušci čekat na pokračování. Deska vyšla letos v červnu, nese název Tooth a Raime se na ní ještě hlouběji noří do železobetonového srdce města.
Přesuňme se do centra některého z britských nebo amerických velkoměst. Do obchodní zóny, kde pulzující život ustoupil jednolitým blokům kancelářských budov, úřadů a garáží a kde po skončení pracovní doby nepotkáte živou duši. Prázdnota, přísná geometrie a strohost staveb i samota vám při noční procházce vyčistí a projasní mysl, přesto ve vás podivná nelidskost prostředí probouzí plíživou paranoii.
Hudba Raime jako by se ozývala přímo z tohoto prázdného středu. Ale pokud předchozí deska Quarter Turns Over a Living Line ilustrovala melancholii či úzkost osamělého nočního chodce, dá se říci, že novinka Tooth přímo zrcadlí chlad vyzařovaný ostrými úhly, protínajícími a strukturujícími prostor města. Tooth je stejně jako mnohapatrové korporátní budovy zbaveno všech nepravidelností či oblých hran a sporadické ostrůvky zeleně jsou pečlivě ohraničeny betonem. Celé album je svou strukturou a kompozicí jednotlivých skladeb čistě lineární a po celou dobu jeho trvání nepřichází žádná zásadní změna nebo rozuzlení. Každá z jeho osmi skladeb působí jako téměř nezúčastněná aplikace předem přesně dané metody, která je spíš než hudební teorií inspirovaná brutalistní architekturou. Až na pár výjimek tedy máte pocit, že posloucháte různé verze jedné skladby, a proto bude poslech Tooth pro některé možná až nesnesitelný, zatímco jiným dokáže nachystat speciální městskou formu zenové meditace.
Tooth vychází hlavně z taneční hudby a některé skladby v sobě určitou pobídku k tanci obsahují (řeč je například o Dead Heat), většina se však nese ve znamení vnitřního napětí a zadržované katarze. A i když jsou Raime skutečně řazeni ke klubové elektronické scéně, z nové nahrávky jsou ve srovnání s jejich starší tvorbou ještě patrnější postpunkové a industriální kořeny této dvojice. Disonantní kytarové tóny, které se prořezávají většinou skladeb, připomenou Public Image Limited, dubové basové linky, monotónní tempo a struktura skladeb zase třeba éru Cabaret Voltaire.
Tradice a kontinuita britské alternativní hudby je pravděpodobným klíčem k uchopení nové desky Raime. Na pocit odcizení a chladu obyvatel průmyslových měst reagovaly na konci 70. let postpunkové kapely v čele s P.I.L. nebo Joy Division, později Cabaret Voltaire, Godflesh a další. Raime můžeme brát za pokračovatele této tradice. Technologická akcelerace a její gradující efekty se samozřejmě postupem času odráží i v hudebních formách. A stejně jako se středy dnešních měst již obejdou bez svých obyvatel, i nové album Raime funguje výborně – navzdory – anebo právě díky – své odlidštěnosti a zdánlivé prázdnotě.
Hodnocení: 80 %
Raime – Tooth (Blackest Ever Black, 2016), 38 min.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
