Bulimií lidi netrpěli jen v devadesátkách, připomněla kniha Koukalové. Jaký účinek má její příběh?

koukalova_danelova10_180419-201625_mda.jpg
Další podcasty, rozhovory a příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy koukalova_danelova10_180419-201625_mda.jpg

Naše historicky nejúspěšnější biatlonistka Gabriela Koukalová to ve své autobiografii natírá kolegům i trenérům a svěřuje se i s intimnostmi ze svého života.  Přečíst si můžeme, kdy přišla o panenství, kdy se před závodem opila, nebo o tom, že deset let trpěla anorexií, kterou překonala díky manželovi. Velkou smršť (hlavně v diskuzích pod články) vyvolalo obvinění někdejšího trenéra, který jí řekl, že je „tlustá jak prase“, a odstartoval tím biatlon hladovění a přejídání.

Anorexie a bulimie u sportovkyň je něco jako homosexualita u sportovců – o obou se jen šeptá v šatnách. Koukalová je první česká sportovkyně, která o svých problémech s příjmem potravy mluví veřejně (běžkyně na lyžích Eva Vrabcová-Nývltová byla s anorexií hospitalizována, ale nenapsala o ní memoáry).

Ačkoli má za sebou spíš bulimii (anorektické fáze se u ní střídaly s přejídáním a zvracením), píše se o ní i v seriózních médiích jako o anorektičce. Ještě horší je to s hlasem lidu, který se rozléhá v diskuzích: biatlonistce se předhazuje, že si poruchu příjmu potravy vymyslela nebo to celé trochu přifoukla, aby se lépe prodávala její kniha. Další samozvaní odborníci na poruchy příjmu potravy tvrdí, že by hladová nemohla podat tak skvělé výkony a nemoc by se byla musela provalit. Anorektičky a bulimičky jsou ale přece známé mistryně ve skrývání své diagnózy a ve sportu a tanci je jich, nebojím se použít tento vědecký termín, mnoho.

Gabriela Koukalová je ráda, že už má sezonu a sebou a těší se na odpočinek

Koukalová považuje vydání své knihy za akt očisty. Vzpomíná v ní, jak jedla vatové tampony, a doufá, že její otevřenost pomůže jiným dívkám s poruchami příjmu potravy. Psychiatrička Hana Papežová hodnotí vliv jejích výstupů pozitivně. „Když se někdo podívá na sdělení samotné, tak vidí, že ta žena byla napřed velmi úspěšná, velmi pracovitá a že anorexie jí úspěch více méně vzala.“

Prolomit vlny: Je tohle moje tělo?

03778026.jpeg

Jsem zmatená a myslím, že na to mám právo. Mám pocit, že žijeme v době, kdy nadvláda kosmetického průmyslu, nezdravě hubených modelek jako všeobecně přijímaného ideálu krásy a módních časopisů, které prezentují ženská těla přežehlená photoshopem, možná pomalu doznívá. Minimálně se objevují trendy a proudy, které se zdají být jiné, přirozenější, chtělo by se říct. Je tomu ale skutečně tak a dokážeme je přijmout?

Nejedna z komentujících na „fejsbále“, která má s anorexií vlastní zkušenost, ale upozorňuje, že příběh Koukalové může mít i opačný účinek. Nepůsobí totiž, že by na ní bulimie napáchala velké škody, její mediální obraz je skoro pohádkový. Atraktivní a svéhlavá žena, manželka známého sportovce, majitelka spousty medailí. Bulimie jí možná jenom přidává na zajímavosti, kariéru jí nepřekazila – Koukalová jako důvod předčasného ukončení sezóny nadále uvádí bolest lýtek a celkové zhnusení ze své zkušenosti se sportem, nikoliv bulimii.

Sportovkyně navíc sama svoji diagnózu zlehčuje. Nejde jí sice zazlívat, že v knize neřeší všechno to závažné, co se s bulimií může pojit – deprese, sebevražedné myšlenky, ztrátu libida, poruchy termoregulace, neplodnost nebo atrofii mozku –, její popis potíží s jídlem je ale přece jen trochu lehkovážně zbanalizovaný. Definitivně se prý vyléčila díky manželovi – hotovo, šmitec. Najděte si manžela a je to.  

koukalova_danelova02_180419-201622_mda.jpg

Poruchy příjmu potravy jsou podobně jako alkoholismus pro spoustu lidí celoživotním problémem, který nezvládnou bez důkladné psychoterapie a dalšího léčení. A i když se „vyléčíte“ a zatím jste neměli recidivu, už navěky vám hrozí, že se nemoc vrátí (v případě stresových situací, životních změn, ztloustnutí v těhotenství, rozvodu a jakýchkoliv životních krizí).

Už léta se zdálo, jako by anorexie (a její ségra bulimie) byly polozapomenuté problémy z devadesátek, které pro média už nejsou trhákem – podobně jako AIDS a Kelly Family. I proto beru neobratný krok Koukalové, která o bulimii informuje v rádobyskandálních memoárech, jako průlom, nebo spíš průlomek. Je dobře, že Koukalová téma znovu „popularizuje“ a že se o něm znovu začne mluvit i mimo psychiatrické ordinace, zároveň je ale škoda, že hlavně v bulváru.

O tom, jestli poruchy příjmu potravy může vyřešit manžel, si poslechněte i audiozáznam.