Busking v ulicích Prahy: Přínosná regulace, nebo kompromis za každou cenu?
„Navrhovaná novela stávající vyhlášky je moc přísná a buskingu spíše uškodí,“ zaznívalo často v loňském roce od samotných buskerů k diskutovanému tématu pouličního umění v Praze. Proti takovému názoru stojí především rezidenti zejména Prahy 1, kterým vadí hluk a jednotvárná hudební produkce. O kontroverzní novele jsme se bavili s Janem Gregarem, organizátorem nového buskingového festivalu Praha žije hudbou, a Ivanem Solilem, autorem novely a radním pro oblast bezpečnosti a prevence kriminality Prahy 1.
„Busking se začal regulovat, zlegalizoval se v roce 2012, zprvu na zkoušku, postupně se měly přidat další omezení a regulace. V roce 2013 přibyl etický kodex buskera a současně byly zakázány nějaké problematické ulice a místa, kde se buskeři koncentrovali. Busking může být z podstaty věci hraní pro potěšení, nebo živnost, v tom mohou tkvět další problémy. Od té doby se s touto vyhláškou nic nedělo,“ rekapituluje situaci kolem buskingu v Praze Jan Gregar. Na tom, že busking je třeba nějak regulovat, se ostatně už loni na podzim shodly všechny zúčastněné strany v emotivně vypjaté debatě v Divadle Archa.
Ani Ivan Solil není se stávající úpravou buskingu v Praze spokojený: „Kdokoli mohl cokoli. Když se podíváte na Příkopy, tak tam se vystěhovaly desítky kanceláří, které tam byly. A to jenom proto, že tam nemohli pracovat, když jim někdo hrál pod okny.“ Doba hraní je problematickým aspektem stávající úpravy i podle Jana Gregara, stejně tak není podle něj vhodné, aby úpravy zanesené v etickém kodexu fungovaly pouze jako doporučení. Právě to má změnit navrhovaná novela, kterou by mělo dle vyjádření tiskového mluvčího Víta Hofmana projednat Zastupitelstvo hl. m. Prahy 28. ledna.
„Snažili jsme se napravit to, co způsobila první vyhláška. A to tak, aby došlo ke konsenzu. Proč vymýšlet něco, co už někdo vymyslel a funguje, když se podíváte na německý model, na Mnichov, tak to je to, co my jsme chtěli. Aby to fungovalo tak, že busker přišel na úřad, vyzvedl si povolenku na určité místo a dobu. Jenže povolenky byly zrušeny, tak jsme museli vymýšlet jinou cestu. Jde o kompromis, který lze časem upravovat,“ uvedl Solil na adresu navrhovaného znění novelizace.
Podle Jana Gregara nejsou povolenky vhodným modelem ani v samotném Mnichově, kde jich město podle jeho názoru vydává málo, a povolenky z principu vedou k omezení spontánního buskingu. Na navrhované úpravě buskingu v ulicích Prahy vadí Janovi především seznam zakázaných nástrojů, mezi které patří např. hoboj, bicí, dudy a také elektrické zesilovače. „Zákaz zesilovačů je v moderním světě hudby likvidační pro padesát procent hudebníků. Problém není to samotné zařízení, ale jeho výkon, který ale lze limitovat,“ uvádí Gregar. Výčet nástrojů je podle Solila ve vyhlášce zanesen proto, že měření hluku může provádět pouze hygienická stanice, což je z časových a jiných důvodů v případě buskingu jen obtížně proveditelné.
O čem by rádi buskeři s politiky ještě diskutovali, jaká je úroveň buskingu v Praze a jak by měl vypadat buskingový festival Praha žije hudbou? Poslechněte si celý rozhovor!
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
