Čelisti o skandálech: Spory služebnictva na Panství Downton a poprask na projekci Nabarveného ptáčete

Z filmu Nabarvené ptáče
Z filmu Nabarvené ptáče

Aleš Stuchlý, Kamil Fila a Tomáš Stejskal se detailně prohrabali vydlubováním očí a dalšími milými násilnostmi snímku Nabarvené ptáče, podívali se také na škrobené límečky slouhů Panství Downton, zhodnotili Benátky a zabývali se také Jitkou Čvančarovou.

„Ten film má víc konců než Návrat krále, zato nemá pořádný začátek a prostředek,“ myslí si Tomáš o filmu Panství Downton, který se časově odehrává asi dva roky po finální sérii stejnojmenného seriálu. Film je vystavěn na situaci, kdy má Panství Downton navštívit královská rodina. Střetává se služebnictvo, nižší a vyšší šlechta a služebnictvo obou šlecht. „Má to být asi nějaká hra různých forem snobismu, souboj loajality a hodnot moderní doby. Je to podle mě jen rozpohybovaná sbírka vtipů o Angličanech,“ říká Tomáš.

Z filmu Panství Downtown

Úspěch filmu jak u diváků, tak u kritiků si Tomáš vysvětluje tak, že je to ekvivalent hezkého českého seriálu. Nedá se však říct, že by Panství Downton bylo opěvováno bezdůvodně. „Když se seriál objevil, bylo to považováno za začátek quality TV,“ upozorňuje Kamil. Měli bychom podle něj hledět na to, kdy byl seriál točený. Podobné rozčarování nás může čekat například s filmovým pokračováním seriálu Breaking Bad. Dnes se prostě divákům líbí něco jiného než před deseti a více lety.

Od snobů na Panství Downton se kluci přesunuli k filmovému tématu číslo jedna posledních týdnů, Nabarvenému ptáčeti režiséra Václava Marhoula. „Kameramansky to připomíná spoustu českých i světových filmů. Hoří tam dům jako v Tarkovském, zvedá se kamera nad řekou a tak dále. Část filmu mi připomněla legračně český film Postel, interiérové scény jsou jako z tohoto filmu, kdy v devadesátých letech napodobujete léta šedesátá,“ říká Kamil. „Předloha má jinou kvalitu než ten film. Četli jsme to na gymplu, pod lavicí si to předávali a ptali se, jestli to ten druhý vydrží. Marhoul v tom filmu vytesal určitou kultivovanost, která v knize není,“ říká Kamil.

Jitka Čvančarová ve filmu Nabarvené ptáče

Jedna z pověstí, která film pronásledovala, je, že je film neuvěřitelně násilný. Z projekce v Benátkách odcházeli novináři, lidé až upadávali do mdlob. „Jde jen o touhu ten film odsoudit. Není to torture porno,“ myslí si Kamil. „Marhoul se podle mě z té předlohy záměrně snažil vykutat scény, které jsou nejvíc umělecké. Tím to ztrácí naturalismus, který je v knize obsažen,“ doplňuje. Pro Aleše je celý film na hraně sebeparodie, cítí z toho strnulost a těžkopádnost. Kniha je podle všech moderátorů mnohem násilnější.

Co Aleš, Kamil a Tomáš cítili, když četli předlohu a pak viděli film? A je Jitka Čvančarová velikým jménem světové kinematografie? Poslechněte si Čelisti!