Český extrém

V Čechách raftuje sportovně asi pětistovka lidí, kteří se v sezóně sjíždějí prakticky každý měsíc na nějaké řece na závody. Například na Kamenici, na horní tok Labe, nebo na umělé kanály v Praze - Tróji a na Trnávce. Raftuje se ale i v zimě. Martin Hájek, raftař a prodejce člunů, k tomu říká: "Řeky se pro nás nezavřou ani na Vánoce, pokud zrovna nezamrznou. Vodáci většinou sledují předpovědi počasí a volají na povodí řek a v případě, že se oteplí a voda teče, vyrážejí." Vodáky, kteří si v létě vyrazí na nějaký velký český tok, jako je Vltava, Lužnice, Ohře, Orlice nebo Morava, počítat ani nelze, další jezdí s cestovními kancelářemi, dohromady jsou jich odhadem desetitisíce. Je to především dobrá zábava a relaxace, i když raft na jmenované řeky zrovna nepatří a je tam oproti klasické deblkánoi rozhodně nudný a zbytečně únavný. Teprve na vyšší úrovni se rafting stává opravdu namáhavým extrémním sportem - nedřete se na stojatém "voleji", ale zápasíte se silným proudem ve stabilním, ale zase těžkopádném plavidle. O bezpečnosti a některých zážitcích s raftem mluví v rozhovoru pro Radium zkušení vodáci Martin a Stanislav Hájkovi.

Krize na Vavřineckém potoku|foto: www.raft.cz

Vodáctví je pro člověka, který ho dělá pravidelně, životním stylem. Patří k němu strachování se o dostatek vody nebo drsné zážitky z válců, které při vyšších stavech vody nechtějí loď pustit ze svého sevření. "Někdy nestihnete odlomit nebo kontrovat, zakrysíte někde pod šlajsnou, a když nepomůže házečka a vy nevíte, co dělat ve válci nebo vývařišti, tak si vás Čochtan nechá." I tenhle slang, který jsem koncentroval do jedné věty, patří k věci, a pokud ho nezvládáte, měli byste se vyhýbat vyšším číslům za zkratkou WW. Jednička značí ještě poměrně klidnou tekoucí vodu (Např. Vltava nebo Ohře), na vyšších číslech už se neobejdete bez zavřené lodi, helmy a zkušeností (jarní Jizera je například WW 4), maximum je šestka a to vypadá jako vodopád (někdy doslova).

K životnímu stylu vodáka patří ale i večerní ohníčky, kytara a partičky kamarádů. Na přátelské atmosféře jsou založeny i závody. Jejich organizátor Stanislav Hájek k tomu říká: "Nechceme stavět nějaké bariéry mezi špičkovými závodníky a začátečníky. Závodů českého poháru se může zúčastnit kdokoli. Přijede třeba nějaký strejda s tetou a zazávodí si na stejné trati se svými vzory a mistry světa." Příznivé podmínky lákají každoročně na závod na Trnávce, který je rozhodně jedním z největších v Evropě. Letos se koná 4. a 5. května. Z rodinné atmosféry českého raftingu těží určitě i server www.raft.cz, kde se diskutuje o výbavě a chystaných závodech, vodáci si zde dávají doporučení, kam jet a kam ne. Často se tu píše o chybách, které vodáci udělali, a někdy je i stály život. Zasvěcené popisy takových neštěstí velmi často odkrývají, že hlavní příčinou bylo přecenění vlastních sil, špatná výbava, nebo dokonce opilost. Tak tomu bylo například při poslední vodácké smrti na Ohři 31.3. 2002, kdy se na tuhnickém jezu u Karlových Varů utopil jeden vodák. Pro laika je proto důležitý například "servis vodáka Maxe", který na www.raft.cz radí s výběrem řeky a plavidla.

Autor článku při sjezdu kaskády Vavřineckého potoka|foto: www.raft.cz

Dá se říci, že jednou na vodě byl skoro každý Čech. Spousty nadšenců jezdí Vavřinecký a Hamerský potok, Svratku nebo různé potoky a potůčky, které jsou sjízdné třeba jen dva dny v roce a pro raft nikdy. Široká základna rekreačních sportovců, kteří jezdí i takovéhle drobné radůstky, a velká tradice českého vodního slalomu v kategoriích K a C (kajak a kánoe) ale způsobují, že rafting je jednoznačně nejoblíbenějším extrémním sportem u nás. Extrémně dobří jsme pak i na světové úrovni.

foto: www.raft.cz