Chcete si život pořádně užít, nebo odmakat? Jak najít rovnováhu mezi bohémem a sucharem
„Není otázka volby, zda budu jen sucharem, nebo jen bohémem, ale správné míry. Existuje pomyslný střed, ve kterém se ale téměř nikdy neocitneme. Jedním z našich úkolů je se středu přiblížit, hledat rovnováhu,“ řekl v Balancu Tomáš Zetek, terapeut a lektor vztahové akademie. Když se budeme snažit si život jen užít, můžeme přijít o jeho hloubku. Odevzdat se práci nebo žít na jistotu také není ideální cesta.
„O některé věci v životě prostě přijdeme. Chceme-li se důsledně věnovat určitému zájmu, musíme jiné zájmy obětovat. Bez oběti si asi nedokážeme vážit toho, čemu se věnujeme.“ Jestli jsme zvolili správně a našli rovnováhu mezi užíváním si a pracovním naplněním, se ukáže až s odstupem času. Správnou míru nenalezneme nikde jinde než v sobě. Potřebujme zkušenosti, abychom mohli hodnotit, a univerzální návody neexistují.
„Bohémové mívají obtíže ve vztazích s nejbližšími. Je dobré se ptát, jakou cenu za užívání si platí rodina. Často také přelétají od jedné činnosti k druhé a u žádné dlouho nevydrží.“ Jakmile nadšení z nového vyprchá a přestane vyvolávat příjemné emoce, pak si najdou něco dalšího. Nový vztah, nový koníček, nové zboží. Platí za to povrchností svého života, od všeho trochu, ale od ničeho dost.
„Suchaři se mohou bát. Dobrodružství a změn. Ale také toho, co by se stalo, kdyby vypustili zvíře v sobě. Co kdyby se mu nechtělo zpět do klece?!“ Útěk před životem se může projevit tím, že se zašijí v nudné administrativní pozici, kde se po nich vlastně tolik nechce. Na druhou stranu to může být projev hlubokého zájmu o nějaké téma, který je obohacující. I věčné badatele a ty, kteří žijí silnou vášní pro něco, nevědomí nebo možná osud občas zavolá a ukáže jim něco nového, jiného.
„Sebeprosazení se, získávání hmotných statků je příznačné pro první část života. Člověk se rozvíjí a osobnost roste. Kolem 35 roku věku dochází k takzvanému životnímu obratu a člověk by měl začít stáčet pozornost k sobě.“ Užívat si života ve dvaceti nebo ve třiceti nemusí být nic špatného. Přetažená puberta v pozdějším věku ubírá moudrosti. Nejde zastavit čas a být věčně mladými.
Vše, co děláme dokola, se nakonec stane nudou. „Nuda vždy na něco reaguje. Nejhorší je, když je to vnitřní prázdnota. Pak se musíme začít zabývat sami sebou.“ Najednou si začneme klást otázky o smyslu vlastní existence. Po přesahu, po kvalitě a naplnění blízkých vztahů. Pokud jsme se v sobě do té doby „nešťourali“, můžeme být překvapeni, co všechno nalezneme a v jakém neutěšeném stavu. Čím dříve a odhodlaněji se do jarního úklidu zahrady pustíme, tím lépe bude v létě i následující roky vypadat.
Poslechněte si celý pořad Balanc o zdravé míře užívání si a vážnosti života.
Související
-
Balanc o negativismu a protivných lidech: Češi jsou bručouni. Co s tím dělat u druhých i u sebe?
„Negativismus je dobré alibi. Paradoxně je pro některé lepší být dlouhodobě nespokojený a naštvaný a mít možnost nadávat, vidět zdroj potíží v druhých.“
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
