„Chtěla jsem se podívat době pod sukni,“ říká Radka Denemarková o románu Hodiny z olova

17. leden 2019
Liberatura

Nový román Radky Denemarkové Hodiny z olova se sice odehrává v Číně, nejvíc se toho ale nakonec možná dozvídáme o Evropě. Podle všeho zažívá ošklivou krizi středního věku, ze které rozhodně nevyjde stejná, jaká bývala. Co nás čeká, nikdo netuší. 

„V roce 2015 jsem měla hodně velkou krizi, to už jsem tady nechtěla zůstat. Společnost nějakým zvláštním způsobem zesurověla, najednou jsem slýchala věty typu ‚nejsem rasista, ale...‘, řeči o kolektivní vině, kriminalizaci různých skupin lidí,“ vzpomíná Radka Denemarková na okamžiky, které zásadně ovlivnily její román. „Uvědomila jsem si, že právě tohle je ten nejhorší fašismus všedního dne, lidé, kteří nikomu nepomohou, ničemu nezabrání, vedou svůj měšťácký život. Právě v kontrastu s tím, co jsem zažívala v Číně, bylo hrozné pozorovat, jak Evropa sama sebe požírá a ničí. Chtěla jsem se té době podívat pod sukni.“

Pod povrch nahlíží Radka Denemarková opravdu důkladně, na téměř osmi stech stranách otevírá témata od konzumerismu a všeobecné apatie přes soukromé krize a „malé“ rodinné tyranie až po umění kaligrafie, Konfucia a Boženu Němcovou. „Do tohohle románu jsem chtěla dát esenci všeho, co jsem doteď pochopila a hlavně nepochopila o tomhle světě. Protože třeba už nikdy nebudu mít na takovou věc čas a sílu,“ dodává.

Zajímalo nás také, proč se na rozdíl od většiny ostatních českých autorů nezalekla aktuálního a zároveň globálního tématu, proč se její knihy čtou víc v zahraničí než u nás a jaký vztah má teď vlastně k Česku. Celý rozhovor s Radkou Denemarkovou si poslechněte zde.

autoři: Karolína Demelová , Jonáš Zbořil
Spustit audio

    Nejposlouchanější

    Více z pořadu

    Mohlo by vás zajímat

    E-shop Českého rozhlasu

    Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

    Václav Žmolík, moderátor

    ze_světa_lesních_samot.jpg

    Zmizelá osada

    Koupit

    Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.