Cyril Höschl v Diagnóze F: Práce s pacienty s hraniční poruchou osobnosti je nesmírně náročná

19. leden 2018

Ačkoliv některé průzkumy hovoří o tom, že hraniční poruchou osobnosti trpí až 15 procent psychiatrických pacientů, jejich komplexní léčbě se věnuje nesrovnatelně méně odborníků. Podle psychiatra Cyrila Höschla je to i proto, že práce s „hraničáři“ je nesmírně náročná.

„Je to záležitost na mnoho let, někdy i na celý život,“ říká v rozhovoru Diagnózy F, který tentokrát navázal na předchozí díl, jehož hostem byl muž s vlastní zkušeností s hraniční poruchou osobnosti. I on shodou okolností mimo vysílání zmiňoval své nepříjemné zkušenosti s některými odborníky a jejich odmítavým přístupem k němu. Velká citlivost vůči odmítnutí či jeho jakýmkoliv náznakům je však jednou z nejvýznamnějších součástí poruchy. „Oni jsou na odmítnutí velmi citliví, ale zároveň se chovají právě tak, aby odmítnuti byli. Nespolupracují, stěžují si, obviňují vás, dávají na vás žaloby, a pak zase přijdou a vůbec nereflektují, že ještě minulý týden vám chtěli zapálit kancelář,“ popisuje realitu práce s těmito pacienty Höschl. „Když přijmete do léčby ‚hraničáře‘ a rozhodnete se mu věnovat, tak se ho jen tak nezbavíte.“

Hraniční porucha osobnosti: Byla to zeď mezi mnou a společností, říká host Diagnózy F

Ve věku kolem dvaceti let zvažoval vstup do kláštera. Jeho zpovědník ho ale dříve než do kláštera poslal k psychiatrovi

O lidech s hraniční poruchou osobnosti koluje mnoho mýtů. Třeba, že jsou agresivní, že se s nimi v terapii velmi špatně pracuje, protože se nezlepšují nebo jen trochu, lžou, manipulují a jsou velmi vztahovační.

Potíže lidí s hraniční poruchou osobnosti spočívají zjednodušeně řečeno ve velké emoční nestabilitě, nízké frustrační toleranci, citlivosti vůči odmítnutí a jakési rozmazané identitě „já“, která se jen obtížně odděluje od okolního světa. Symptomů poruchy je samozřejmě mnohem více a mohou se s věkem proměňovat. Za kritické období pro vznik této poruchy odborníci považují část druhého roku života dítěte, kdy si, podle psychoanalytického výkladu, dítě začíná uvědomovat ambivalentní vztah k matce – ona je osobou, která uspokojuje potřeby dítěte, ale zároveň jej může i trestat a nastavovat mu hranice, na které dítě naráží.

Kde se vlastně vzala hraniční porucha osobnosti a proč mívají pacienti diagnostikovánu i řadu dalších poruch? V čem spočívá léčba poruchy? A co se stane terapeutovi, který si vezme do péče několik „hraničářů“? Poslechněte si celý záznam rozhovoru!

A protože jde o skutečně obtížné téma, vrátíme se k němu i do třetice – příští týden (čtvrtek 25. ledna, 17:00) si s vedoucí lékařkou Národního ústavu duševního zdraví Jiřinou Kosovou projdeme konkrétními kroky léčby lidí, kteří se s hraniční poruchou osobnosti potýkají.

autor: Adéla Paulík Lichková
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka