Dát si tripa, ale malýho! Příběhy lidí, kteří experimentují s mikrodávkami halucinogenů

12. květen 2017

Pravidelná malá dávka halucinogenních drog – LSD, psilocybinu nebo meskalinu. Dostatečně malá, aby se nedostavily halucinace, ale přesto má účinek. Nepatrné množství těchto drog prý zvyšuje psychickou pohodu, tvořivost, dodává energii a pomáhá lépe se soustředit. Jiní uvádějí, že psychedelika v mikrodávkách mírní deprese nebo úzkosti a navrací vůli k dobrému životnímu stylu, například k meditaci, józe nebo zdravému stravování.

Thomas vystudoval ekonomii, ale dělá truhláře, protože ho víc baví práce rukama. Ke kreativitě prý LSD nepotřebuje, práce mu jde sama. Působí vyrovnaně a je vidět, že má o psychedelikách, tedy halucinogenech dost přečteno. Měsíc bral ráno malé dávky LSD, každý třetí den. Je z něho cítit zájem se o zkušenosti podělit a demýtizovat drogy. Na dotaz na negativa spojená s mikrodávkami se musí zamyslet.

„Negativní účinek? Jsem trochu odtržený od lidí. Ale zase se zajímám víc o přírodu, cítím se lépe v lese než ve městě,” říká Thomas, který dokončil měsíční cyklus a možná se k mikrodávkám ještě vrátí. Mimo jiné mu pomohly přestat s kouřením. Se zlozvykem začal v šestnácti letech. „Když jsem začal s malými dávkami, moje tělo přestalo cigarety potřebovat,“ popisuje svoji zkušenost. Že se mu povedlo s kouřením seknout, považuje za největší pozitivum mikrodávek LSD. Nevědomě tak možná potvrzuje jednu z cest, kudy se bude výzkum psychedelik ubírat, a to právě k léčení závislostí, třeba na alkoholu.

Množství menší než malé

Radka je v současné době nezaměstnaná, ale říká, že je šťastná. Vystudovala sociální antropologii a k mikrodávkování, stejně jako k celému životu, přistupuje systematicky. V knihovně si o psychedelikách přečetla hodně knih. Houby obsahující psilocybin namele, aby měla alespoň nějakou kontrolu nad dávkováním a účinkem. Stříhání papírků s LSD se jí zdá zrádné, látka není na papírkách rozložená rovnoměrně. Dávkování je jedna z velkých obtíží, lidé užívají často ilegální látky z černého trhu nebo přes internet. Nikdo nemůže garantovat, co přesně se uživatelům dostane do ruky a v jakém množství. Jedinou možností je nechat látku laboratorně otestovat nebo sehnat její čistou podobu. To je téměř nemožné.

dívka - žena - katastrofa

„První den mikrodávkování jsem si říkala, jak je to všechno strašně super. Říkala jsem si, že první dávka má obrovský vliv, že je to báječné. Ale to může být placebo efekt. Navíc svítilo sluníčko a já jsem jela na chatu, komu by nebylo dobře. Můžu ale potvrdit větší soustředění a nadhled,“ popisuje Radka svou prozatímní zkušenost a nechce ji dál rozvádět, protože ji nemá s čím porovnat a v jejím životě se zrovna mění hodně věcí. Vědeckou zdrženlivost a odpovědnost aplikuje i na své zkušenosti, jakoby nechtěla potvrdit něco, co nemá přesně ověřené.

Čtěte také

Dávka látky nesmí být příliš velká, aby neměla halucinační účinky, ale ani příliš malá. To aby byla její přítomnost v těle zřejmá. Psychedelika zlepšují komunikaci mezi částmi mozku, které spolu normálně komunikují jen málo. Vzniká tak prostor pro tvůrčí myšlení a mozek funguje ve volnějším režimu, protože opouští zažité vzorce fungování.

Účinky mikrodávkování ale nejsou vědecky ověřené. Je tedy možné, že se jedná o pouhý placebo efekt. Nebyly provedeny výzkumy o tom, jaké má konzumace malých dávek psychedelik dlouhodobé účinky, třeba na játra, mozek nebo kvalitu spánku či trávení. Řídit auto nebo ovládat těžkou techniku může být pod vlivem psychedelik nebezpečné. Jediné poznatky tak existují pouze od samotných experimentátorů.

Papírový táta

Sám objevitel LSD Albert Hofmann tvrdil, že mikrodávkování je jednou z mála probádaných oblastí. Výzkumným subjektem byl on sám, Hoffman bral mikrodávky LSD až do své smrti. Zemřel v roce 2008 ve věku 102 let. Ve výzkumu pokračuje doktor James Fadiman. Na svých stránkách zveřejnil mikrodávkovací protokol a sbírá reporty od zájemců, kteří na sobě drogy testují. Podle jeho protokolu berou lidé mikrodávku každý třetí den, aby byla mezi dávkami pauza a uživatelé mohli poznat, co s nimi dávka udělala.

LSD je mytizovanou látkou a její výzkum je v USA zakázán od roku 1967, předtím byl výzkum legální. Fadiman tvrdí, že většina reportů od uživatelů a uživatelek je ale pozitivní. Rád by pokračoval v oficiálním a metodologicky přesném výzkumu. Samostudie jednotlivců totiž nejsou průkazné a neprovádějí se oproti kontrolní skupině, takže se účinky nemají s čím srovnávat a nelze z nich vyvozovat vědecky platné závěry. Navíc je možné, že se do podobných experimentů pouští hlavně nadšení lidé. Jejich očekávání, aby droga měla pozitivní účinky, tak vědomě nebo nevědomě závěry ovlivní.

LSD

O zkušenosti s LSD se podělila také Tereza, která má kreativní práci, je grafičkou. Má zkušenosti s velkými i mikrodávkami LSD. „Po mikrodávce mám otevřenější mysl, napadá mě více věcí. Ale nemyslím si, že takového stavu není člověk schopen dosáhnout bez mikrodávky. Je snazší se uvolnit a přestat myslet na starosti,“ řekla nám.

Když se Tereze nechce pracovat, kombinuje LSD s praženými kakaovými boby. Ty jí prý nakopnou a získanou energii pak musí někde využít. Nejlépe se cítí, když si několik měsíců LSD nedá a pak začne. Mikrodávkuje týden v kuse, ke konci už je z toho unavená a tak přestane.

Řekni drogám možná

Na fórum Reddit někteří uživatelé píší, že se jim po mikrodávkách psychedelik špatně spí, nemohou jíst nebo se soustředit, zhoršily se jim úzkosti nebo deprese. „Myslím si, že je důležité, jestli má člověk zkušenosti s tripem naplno. Než si běžnou dávku LSD vezmu, tak zvážím, v jaké jsem psychické situaci, protože to bude moje zrcadlo. V mikrodávce je to stejné, akorát se nemusím cítit extra sluníčková. LSD určitě není pro mladé nevyzrálé lidi, protože je to může dost vyděsit,“ říká Tereza, která má před drogami respekt.

Mikrodávkař, který vystupuje pod přezdívkou Nomád, si od kamaráda sehnal v tabletách přesně nadávkované „amazonské houby“. Začal v období, kdy na tom podle svých slov nebyl psychicky dobře. A první dvě zkušenosti rozhodně nebyly pozitivní. „To pro mě byla motivace. Potřeboval jsem rozklíčovat, co se se mnou děje. Když člověk řeší nějaké vnitřní konflikty, psychedelika mu mohou dát náhled z jiného úhlu pohledu, který dovolí problém překonat mnohem snáz,“ říká Nomád.

V přírodě

Nomád nevyužívá účinky hub k práci, spíš mu pomáhají v hlubší meditaci. „Musím se na to cítit, mít dobrý den. Není žádoucí, pokud má člověk hodně věcí na práci, je ve stresu a musí pracovat. Druhý den nic nepozná, jen vedlejší účinky, je víc otevřený světu, lépe komunikuje s lidmi, cítí se víc empatický.” Efekty pak Nomád pozoruje zhruba dalších pět dní.

Někteří uživatelé na internetových diskuzních fórech píší, že jim mikrodávky psychedelik zhoršují psychický stav. Po dlouhé době byla ale provedena studie, která naznačuje, že psychedelika vykazují pozoruhodně podobné účinky. Takové, jaké mají některé léky na deprese, úzkosti nebo poruchy soustředění. Protože jsou ale považovány za nebezpečnou drogu, je jejich výzkum omezen. To se ale v posledních letech mění a to i u nás, kde má výzkum LSD tradici. Proč jsou některé látky označeny za drogy a jiné za léky, i když jejich účinky se zdají být podobné, je stále otázkou. Společnost na ni musí hledat odpovědi. Bez svobodného výzkumu to ale nepůjde.

autor: Petr Bouška
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.