Dceru u vánočního stromku bych vidět chtěla, říká nevidomá matka

3. březen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Luskovi na procházce

„Obavy jsem možná měla z nové role matky, je to přece velká změna. Ale tuhle obavu má většina žen, ne? Nesouvisí to s tím, jestli člověk vidí nebo ne,“ říká nevidomá Kateřina Lusková, která se svým těžce zrakově hendikepovaným manželem vychovává zdravou dceru Elišku.

Nejnáročnější podle Kateřiny bylo období kolem dceřiných dvou let, kdy je batole čilé, ale ještě nemá dost rozumu, aby se neporanilo. „Pořád jsem musela analyzovat zvuky, s čím si hraje, jestli je to hračka nebo jestli se zmocnila nějakého kabelu,“ vzpomíná Kateřina. „Venku jsme dávali dceři na botu rolničku. Na větší akce dodnes využíváme doprovod vidomého asistenta, aby si to Eliška mohla užít a neběhala se nám pořád hlásit,“ dodává.

Svůj hendikep Kateřina momentálně nejvíc řeší, když Eliška potřebuje pomoct s úkoly pro druhou třídu. „Jinak zrak nijak zásadně nepostrádám. Ale dceřin výraz u vánočního stromku bych vidět chtěla,“ říká.

Čtěte také

Podle zkušeností neziskovky Okamžik se nevidomí rodiče často setkávají s předsudky zdravotnického personálu. „Sestra u naší pediatričky na Elišku naléhala, ať se o mě postará. Úplně ignorovala fakt, že jsem to já, kdo má za dceru odpovědnost a kdo o ni pečuje,“ říká Kateřina.

Barbora Hrušková, která je v Okamžiku zodpovědná za podpůrné programy pro nevidomé rodiče, zase doplňuje zkušenost z MHD, kdy se cestující pokouší pomáhat třeba tak, že bez dovolení berou dítě nevidomých do náruče nebo jinak bez dohody přikládají ruku k dílu. „Nevidomý člověk vůbec neví, co se děje a proč svoje dítě najednou nedrží za ruku. Je to pro něj obrovský stres,“ upozorňuje Hrušková.

Jak můžeme nevidomým rodičům pomoct my, náhodní kolemjdoucí? Poslechněte si Houpačky s Kateřinou Luskovou a Bárou Hruškovou.

Spustit audio