Děcka posledního domu Vlněna a bubenický nerd Greg Fox. Co z DIY scény ve Špíně minulý rok zapadlo?

4. leden 2018
Bubeník Greg Fox

Špína zametá před vlastním prahem. V posledních dvou dílech jsme se prohrabovali nahrávkami z české i zahraniční DIY scény. Vytahovali jsme, na co se zapomnělo, došlo ale i na klasiky. Zamáčkli jsme slzu s doposud nevydanými nahrávkami Hüsker Dü, nechali se pohltit temnotou zpěvačky Lingua Ignoty a spláceli dluhy s Vlněnou nebo shoegazem Mancuso.

Deska Gravity of the Past přerovských Mancuso trochu zapadla v rozruchu ke konci roku. Rozhodně bychom ji ale zařadili po bok psychedelických uskupení India nebo Sýček, jejichž deskám se dostalo víc pozornosti. Mancuso dávají vzpomenout na první EP Ecstasy of Saint Theresa – a špinavý zvuk je zárukou. Naopak na začátku roku vyšlo EP kapely LVSK, která je složená ze členů Kovadliny nebo C a zpívá v ní Tim Remis, známý z působení ve Sweet Cobra a Auxes. Teď je nejlepší čas si nahrávku plnou lahodných melodií a chytlavých písniček o lásce připomenout.

Nic nekončí, jedeme dál. Rovnou do Brna, odkud pochází Vlněna (kapela, ne bývalá textilka, která musela ustoupit kancelářským budovám). Vlněna loni vydala album u Silver Rocket, jmenuje se Děcka posledního domu a je celá o Brně. Jméno Stoned to Death padlo při rekapitulování loňského roku několikrát, a to z dobrého důvodu – je to snad nejaktivnější label u nás. V tichosti u něj vyšla kazeta Lizard Worship od Michaela Nechvátala, který kroutí synťáky, ladí frekvence a drží se jednoduchého hesla: kraut hard or don’t. 

Übel sice zahráli v loňském roce jen dva koncerty, to ovšem nebrání tomu, aby se neblýskli ve výběru. Metal, punk, stoner, sypačky? Pražská kapela seskládaná z členů Lezok a Smuteční slavnosit by se pravděpodobně na festivalu Brutal Assault úplně neztratila. I když jarní EP Schadenfreude je spíš pomalejší a těžkopádné, naživo jsou Übel temnou smrští. Dunkelheit, abychom se drželi němčiny. Snad odehrají letos víc koncertů, ať se máme v kotlích na co těšit.

Počáteční temné hlukové asambláže a děsivý řev přinesla klasicky vzdělaná zpěvačka Kristin Hayter, která vystupuje pod pseudonymem Lingua Ignota. Hned dvě desky a turné s The Body udělaly z jejího katarzivního, metalem a noisem načichlého projektu jednu z nejzajímavějších událostí loňského roku. O to intenzivnější poslech je při vědomí, že se na obou deskách vyrovnává s vlastní zkušeností s domácím násilím.

Vytáhli jsme z rukávu taky šíleného bubenického mága z brooklynských Liturgy – Grega Foxe, jehož druhá deska The Gradual Progression loni trochu vyšuměla. Fox, který se do Prahy podívá v dubnu s úderkou Uniform, má pozoruhodný žánrový rozptyl – hrál v jazzových i metalových kapelách. A obojí je na jeho albu slyšet, nahrávka má ambientní freejazzový nádech, ale díky tepající dvoušlapce v něm najdete i stopy Liturgy. Fox je hlavně nerd s vypilovanými technikami bubnování, při hře buduje šumové a zvukové plochy, které se skládají samy díky speciálním snímačům připevněným na bubny a propojeným s modulárními syntezátory.

Netopili jsme se však pouze v experimentech, klasický punk i hardcore v jeho podobách roku 2017 jsme si připomněli například s Racetraitor nebo Cold Meat, došlo ovšem i na emo. A řeč přišla i na veterány City of Caterpillar, kteří po svém reunionu navštívili loni i klasickou hardcoreovou seanci – rokycanský Fluff Fest.

Poslechněte si oba dva poslední díly Špíny, které vás v osobních výběrech provedou po domácí i zahraniční DIY scéně. Zavzpomínali jsme na zesnulého bubeníka Granta Harta s kompilací Savage Young Dü z raného období Hüsker Dü nebo na agresivní sypačky z okruhu kolem ostravské Sheevy Yogy.

 

Další články autora