DESKA TÝDNE: Grimes, Miss Anthropocene, misantropie a temnota versus zábavné zpívánky o konci světa

O Grimes bylo za pět let od posledního alba slyšet sice mnoho, většina z toho však zapadala spíše do šuplíku bulváru. Ať už jde o její vztah a těhotenství s podnikatelem a miliardářem Elonem Muskem, změnu jména na prosté „c“, nebo o touhu po opuštění svého uměleckého pseudonymu Grimes. Stihla také vymyslet vlastní hudební styl fae, do kterého zařadila hudebníky reflektující pocit, že naše planeta umírá. V atmosféře neředěné kreativity pak nahrála desku, která se měla objevit už loni v létě, nakonec se ale její vydání posunulo na začátek nové dekády.

Grimes byla od počátku kariéry pověstná svou pílí, nadšením, snahou posouvat hranice a nekonečným experimentováním. Studovala zavedené popové hvězdy, míchala do svého, zpočátku neotesaného, synthpopu vlivy ze všech možných hudebních žánrů, učila se ovládat synťáky a produkovat si veškerý zvuk sama. V textech hovořila ústy smyšlených charakterů a nechávala vzájemně prolínat své nerdské zájmy, ať už šlo o sci-fi, anime, komiksy, nebo obskurní podzemní hudbu, s tématy, které v okolním světě palčivě rezonovaly. Na Art Angels se pak otevřela světu, vypadalo to, že nastupuje možnou dráhu té velké popové hvězdy, a zároveň se dalo říct, že definuje tehdejší pop – jak přístupem a tematikou, tak zvukově.

Cover alba Miss Anthropocene od Grimes|foto: 4AD Label

Úspěch Art Angels přinesl pochopitelně tlak na to, jaké bude další album. Co si pro nás vizionářka Grimes připraví příště? Bude to vůbec klasická deska, nebo nějaký úplně nový formát? Nepůjde o hudbu z vesmíru? Nebo zběsilou VR operu o stavu světa? Grimes se však tak trochu vydala cestou menšího odporu. Pokud na Art Angels citovala osmdesátky, na Miss Anthropocene vzdává hold kapelám, jako jsou Garbage nebo Smashing Pumpkins – především na Delete Forever, skladbě s naivní kytarovou melodií. Miss Anthropocene má podobnou dynamiku jako předešlé album, bangery střídají ale o něco hlušší místa a celé se to tak trochu vleče. 

Ústředním motivem Miss Anthropocene je misantropie a temnota. Umírající planeta, klimatická krize, rozpínavé lidstvo, které ničí nejen místo k životu, ale i samo sebe. Duševní neduhy nebo opioidová epidemie, na nahrávce má zkrátka místo vše, co se dotýká vnitřních krajin Grimes. Opět přizvala (mimo dalších spolupracovníků, jako je její kamarádka HANA nebo producent i_O) tchajwanskou rapperku Aristophanes, respektive 潘PAN, která ve skladbě Darkseid hovoří o sebevraždě blízkého člověka. Záhy navazuje zmiňovaná Delete Forever s až moebiusovským klipem. Píseň byla dokončena v noci, kdy se předávkoval Lil Peep, a pojednává právě o opioidové krizi, kvůli které přišla Grimes o šest blízkých přátel. Pod příkrovem milého hlasu, hravých zvuků, melodií jak vystřižených z elfských lokací novějších verzí hry Heroes of Might and Magic se ukrývá tíha.

Otázkou však zůstává, vůči komu je ta domnělá misantropie Grimes namířena. A jestli se jako celek deska, v níž zlí démoni oslavují klimatickou krizi, sama Grimes si zkouší, co by se dělo, kdyby byla opravdu zlá (My Name Is Dark), a zároveň vše uzavírá ryzím, sedmiminutovým love songem IDORU, nebere příliš vážně. Aureola důležitosti, společenské kritiky a vážnosti, kterou Grimes Miss Anthropocene ověnčila, vyznívá totiž poněkud nuceně.

Grimes – Miss Anthropocene (4AD, 2020)