Deska týdne: Joanna Newsom natočila nekonečné album

29. říjen 2015

Joanna Newsom vydala po pěti letech od svého předchozího alba Have One On Me novou desku. Aktuální Divers se na rozdíl od Have One On Me vejdou jen na jednu desku, neznamená to ale, že jsou o to méně komplexní. Snad i naopak – Newsom jako kdyby napěchovala veškerou invenci Have One On Me do kompaktních 52 minut.

Košaté texty na Divers znovu dokazují, že Joanna Newsom patří mezi nejtalentovanější textaře současnosti. Celou deskou se proplétá téma času. V einsteinovské logice, kterou Newsom na Divers několikrát evokuje, patří k času i prostor a světlo, které však na různých místech nabývá různých významů. Najdete tu přemazávání starého novým a s tím spojený smutek i očekávání, které jsou ilustrovány na mnoha životních krocích, jako např. stěhování (Leaving the City) nebo vadnoucí přátelství (Goose Eggs).

A to jsou ty odlehčenější momenty na Divers. V těch klíčových se Joanna Newsom nebojí vrhnout do otázek zrození, smrti a koloběhu života obecně. I u velkých témat, na kterých si vylámaly zuby zástupy autorů, se jí daří balancovat a neupadnout ani v prázdné klišé či ezoterii, ani v plytký kýč.

Joanna Newsom má ohromný talent pro střídání barvitých detailů, které podněcují vaši fantazii, a abstraktnějších emocionálních pasáží, ke kterým si snadno najdete cestu. Tyto navzájem se doplňující postupy vás společně vtáhnou do pečlivě vykonstruovaného světa, kterým se můžete takřka procházet jako počítačovou hrou – ostatně jeden fanoušek už vytvořil jakousi mapu světa Divers. Tento pocit umocňuje také fakt, že texty na sebe navzájem odkazují.

Nejlepším příkladem práce s abstrakcí a emocemi je ale skladba Sapokanikan o pomíjivosti. Potká se tu příběh stejnojmenné indiánské osady, jejíž zbytky leží pod současným Manhattanem, van Goghova přemalovaného obrazu Chomáč trávy, pod jehož barvami byl v roce 2005 nalezen starší obraz, a Shelleyho slavné básně o Ozymandiasovi. Na Divers zároveň používá také velké množství metafor z říše ptáků – vášeň pro ornitologii zdědila Newsom po svých rodičích. Ostatně zpěvy různého ptactva rámují celé album.

03499924.jpeg

Joanna Newsom nerada vysvětluje své texty. Zaprvé říká, že kdyby pocity v nich uložené uměla vyjádřit jinak, nemusela by psát písně. Zadruhé nechce připravit své fanoušky o radost z rozbalování všech významů. V rozhovoru pro Stereogum zmiňuje, jak byla překvapená, když den po zveřejnění první skladby z Divers (Sapokanikan) zjistila, kolik z jejích narážek a metafor už její fanoušci stihli rozlousknout na webu genius.com. To ale svoje fanoušky přecenila a podcenila zároveň. Ti stihli text ke skladbě oposlouchat a rozklíčovat už od roku 2012, kdy ji poprvé zahrála na koncertě.

Nemyslete si však, že bez rozpitvání textů nemá smysl Divers poslouchat. V rozhovoru pro Guardian Newsom přiznala, že její nejoblíbenější komentář pod videem ke skladbě Sapokanikan na YouTube zní: „Nerozuměl jsem ani slovu, co zpívá, ale sakra se mi to líbí!“

Joanna Newsom to totiž na Divers dotáhla na vyšší laťku, i co se produkce týče. A to nejde brát na lehkou váhu u hudebnice, která už na svém druhém albu spolupracovala s legendárním producentem Van Dyke Parksem (mj. The Beach Boys, Harry Nilsson, Grizzly Bear). Při nahrávání a mixování (které samotné zabralo půl roku) prý zcela přestala poslouchat jakoukoliv jinou hudbu.

Každá skladba má svůj jedinečný zvuk, a to i přes to, že je celé album harmonicky propojeno. Newsom používá bezprecedentní škálu nástrojů – trochu překvapivě i celé řady kláves a syntezátorů, které však naprosto organicky zapojuje do svého charakteristického zvuku. K zvukové pestrosti napomáhá i filharmonie města Prahy hostující na několika skladbách. Posun nejde Newsom upřít ani v práci s vlastním hlasem – nejen co se rozsahu týče, ale i výrazové škály, kterou je schopná měnit hned několikrát v průběhu jednoho verše. Mnozí, kteří ji mají zafixovanou jako „uječenou“, budou možná překvapeni, jak jemně je chvílemi na Divers schopná zpívat.

Podívejte se i na recenzi Pavla Klusáka: „Písňová vyprávění Joanny Newsom jsou složitá, ale nesmírně vřelá a motivovaná něčím jednoduchým. Existuje totiž ještě čtvrtý moment, podle kterého se pozná Joanna Newsom. Je to d) velké odevzdání materiálu písně, osobní nebrzděné potápěčství, nadšené splynutí s tóny, které znají návštěvníci jejích živých koncertů, ale do alba se tahle přesvědčivost prokopírovala taky. Tím se taky vysvětluje, proč má někdo s encyklopedickým slovníkem takový ohlas: písně Joanny Newsom se dají nejen pochopit, ale taky procítit.“

Důslednost Joanny Newsom nekončí u vypiplaných aranží a komplexních textů. S tématem času se vypořádává i konceptuálně. Poslední skladba Time, As a Symptom končí useknutým slovem „transcend“, na které po opětovném spuštění alba navazuje první slovo úvodní Anecdotes: sending. Asi právě kvůli této smyčce, díky které Divers vlastně nikdy nekončí, Joanna Newsom odmítá označovat Time, As a Symptom za „poslední skladbu“, ale mluví o ní prostě jako o jedenácté. A opakované spuštění hned potom, co Divers dohrají, vám u této desky opravdu hrozí. Ať už proto, abyste rozklíčovali vrstevnaté texty, nebo jen tak pro radost.

Hodnocení: ∞ %Joanna Newsom – Divers (Drag City, 2015)

Spustit audio