Deska týdne: Lorde pod ochranou mládí

Jasně, že Lorde není na všechno sama. Objev talentové soutěže zaujal skauty Universal Music už ve 12 letech a od té doby s ním je systematicky pracováno. Smutných příběhů úspěšných soutěžících talentových soutěží máme i u nás v České republice dostatek. Rychle upéct album, složené z bezkrevných písní mezinárodní databanky, navíc vyplněné texty, které hezky zní, ve skutečnosti ale vůbec o ničem nemusí vypovídat, a rychle s ním ven, než se na vyjukaného mladíka zapomene.

Lorde už od začátku vsadila na vlastní repertoár, za své oblíbence uváděla například Buriala nebo The Replacements a textově šla proti naivnímu idealismu svých vrstevníků. Label vlastní cestě mladé holky uvěřil a rozhodl se na ní talent podporovat. Nechal Ellu pracovat s fachmany ve svém oboru, kteří její vlastní melodie a její vlastní texty pomohli upravit do podoby, která je moderní a, na rozdíl od Lady Gaga nebo Lany Del Rey, uvěřitelná.

Lorde – Pure Heroine |foto: Universal Music

Na Pure Heroine se autorka stylizuje do obyčejné holky, což vzhledem k tomu, jakou celebritou doma už několik let je, zní spíše jako zbožné přání nebo vzpomínka na ne zas tak vzdálené období jejího života. Ale budiž. Tato poloha alespoň není směšná jako urban macha většiny top 10 rapperů nebo prefabrikované éterické krasosmutnění dnešních synthpopových hvězdiček. Co album doopravdy dělá jedinečným, je spojení věku Lorde s hudbou, která je šikovně rozkročena přes několik generací posluchačů. Producent Joel Little v tomto ohledu odvedl hodinářsky přesnou práci, která je právě pro široké zacílení předurčená k masivnímu úspěchu.

Přečtěte si recenzi Jiřího Špičáka: „Pure Heroine je pop, o kterém je možné mluvit a takových není moc. Kromě toho je to ale pop, který funguje přesně podle pravidel – okouzluje i v okamžicích, kdy nic nevysvětluje. Nikdy není nabubřelý, veškerá produkce je poměrně úsporná, přesto je v každé skladbě něco, co posluchače magneticky přitahuje – ve zmíněné Tennis Court detailně propracované elektronické beaty, v Royals bezmála gospelový sbor, v závěrečné A World Alone minimalistická kytara. A především samozřejmě hlas.“

Minimalistický synthpop není pobídkou k zaplnění tanečního parketu jako u Chvrches. Na druhou stranu, Lorde se nestahuje kamsi do rohu a nepřednáší své niterné pocity jako The xx či Londo Grammar. Pop Pure Heroine je vlastně úplně obyčejná kolekce chytlavých písniček, které mají svou neobyčejnou auru upletenou z kombinace mírně přestárlého mládí autorky, která se dokáže dívat na své dospívání s odstupem, a chytlavých písniček plně souznících s verbální výpovědí.

Kolega Jiří Špičák si Pure Heroine pochvaluje jako popový koncept, o kterém se dobře píše. V tom s ním musím zcela jistě souhlasit. Jako milovník elektronické avantgardy jsem vyzdvihl řadu alb pro jedinečný koncept, který ale ve výsledku přinesl téměř neposlouchatelný výsledek. Debut Lorde se oproti tomu funguje velmi dobře.

Lorde – Pure Heroine (Universal Music, 2013)