Deska týdne: Nesdělitelná radost Shearwater

Začínající kapely se snaží svými verzemi známých písniček na sebe upoutat pozornost. Co když se ale ve větším začnou covery zabývat muzikanti, kteří už mají svoji pozici na scéně dávno obhájenou? K albu předělávek většinou sahají kapely v momentě, kdy jim vysychá studnice vlastních nápadů, a na celkovém vyznění je to bohužel většinou poznat. Asi nejkřiklavějším příkladem za všechny je kolekce The Spaghetti Incident? od Guns’N’Roses. Ti místo toho, aby albem předělávek svoji tehdejší bezradnost zamaskovali, rozbředlostí překopaného materiálu krizi naopak prohloubili. Dalším takovým příkladem budiž kolekce Thank You od Duran Duran, které se k dobru může přičíst snad jen vzkříšení balady Perfect Day od Lou Reeda. Do podobného rybníku v těchto dnech překvapivě vstupují i opěvovaní Shearwater s deskou nazvanou Fellow Travelers.

Už oba mí příspěvkoví předskokani neopomenuli poznamenat, že nové album Shearwater vzniklo vlastně neplánovaně, náhodou. A jistá nahodilost zůstala Fellow Travelers i poté, co se vybrané sestavy písniček chopila kapela přeci jen seriózněji. Soupis přepracovaných subjektů je zčásti složen z kapel, se kterými Shearwater v posledních letech hráli či blíže spolupracovali, částečně se dotýká osobního vkusu předáka Jonathana Meiburga, z jehož popudu novinka přišla na svět.

z Facebooku nadšených ornitologů Shearwater|foto: oficiální Facebook Shearwater

Coldplay, St. Vincent, Xiu Xiu nebo Clinic. Soupis přepracovaných autorů není zas tak eklektický, aby výsledek byl nakonec tak nekonzistentní. Shearwater se totiž snažili každým coverem posunout originál často do zcela jiné polohy, což osobně vždy cením. Výsledný tvar přejatých skladeb zní sice na albu jinak, originál ale až na výjimky nepřekoná. A jako na potvoru navíc jednotlivé položky Fellow Travelers k sobě příliš nepasují. Jako by žalovaly na své tvůrce, že z původního singlového a posléze EPčkového plánu sešlo ve prospěch dlouhohrající kolekce, kterou navíc ani neprobleskují výsostné kapelni znaky.

Ale zase abych jen nenadával. Je možná až příliš příkré porovnávat regulérní řadovou desku Shearwater s kolekcí, kterou Jonathan Meiburg a spol. natočili nad plán, čistě pro vlastní potěšení. Věřím tomu, že covery výborně fungují na koncertech jako koření vlastního autorského materiálu. A navíc kdyby s podobnou deskou přišla méně renomovaná indierocková kapela, je možné, že by sklidila i pochvalné reakce. Od Shearwater ale chceme, alespoň po posledních dvou albech, víc. Možná ne absolutní mistrovství, ale alespoň kolekci s názorem a kupou originálních a chytlavých nápadů. Oboje na Fellow Travelers bohužel chybí.

Hodnocení: 50 %
Shearwater – Fellow Travelers (Sub Pop, 2013)