Deska týdne: Novinka Kendricka Lamara se až příliš spoléhá na minulost

24. březen 2015
02750474.jpeg

Před natáčením své třetí dlouhohrající desky stál americký rapper Kendrick Lamar před velmi obtížným úkolem – navázat na komerčně i kriticky ceněný počin Good Kid, M.A.A.D City. Jak lze vůbec překonat koncepční album s hitovými singly? Že by dalším koncepčním albem? Kendrickova novinka To Pimp a Butterfly zkouší jít cestou evoluce, a přestože nabízí zajímavý upgrade jeho stylu, klesá zároveň do kolen po tíhou vlastních ambicí – obsáhnout černošskou hudbu v celé komplexnosti.

Vloni na podzim vydaný singl naznačil, že Lamar hledá nový zvuk, kterým by našel cestu ven z pasti opakování sebe samého. Spolupráce s Flying Lotusem na singlu Never Catch Me ho nasměrovala k basákovi Thundercatovi a jazz funku a odtud vedla inspirační cesta ke kalifornskému g-funku 90. let a uvědomělému neo soulu stejné dekády. Žádný div, že To Pimp a Butterfly nakonec zní jako nikdy nenatočená kolekce soulové superskupiny The Soulquarians koupající se v kalifornském sluníčku. Devadesátky jsou tady hodně cítit, ostatně Lamar desku vypustil o týden dříve, aby vyšla ve stejný den jako před dvaceti lety Tupacovo dvojalbum Me Against The World. Tematicky desku propojuje motiv hledání lásky a schopnosti milovat – své soukmenovce, nepřátele a hlavně sebe tváří v tvář destrukci.

Deska začíná majestátně, v první skladbě se vystřídají Kendrickovi duchovní otcové – George Clinton a Dr. Dre – a aktuální singl King Kunta povolává do zbraně tučné funkové rytmy. Jenže pak se tempo zvolní a přijde série jazzem a soulem nasáklých tracků (These Walls, Alright nebo Momma), jejichž monotónní plynutí nespasí ani ekvilibristika Kendrickova rapu. S tou to občas trochu přehání, a když v „u“ začne rapovat jako mutující puberťák, cítíte se za něj trochu trapně.
Desku pak z kómatu probere až singl The Blacker the Berry a zmíněná „i“ v živé verzi doplněná o naštvaný proslov evokující Jamese Browna v roce 1968. V závěrečné Mortal Man se pak zjeví ze záhrobí sám Tupac, aby s Kendrickem promluvil o životě, což je možná nejbizarnější moment celé desky.

03344669.jpeg

Minulost a zase minulost, prog-hop (tedy rapová verze nestřídmého progresivního rocku ze 70. let) Kendricka Lamara je v tradici chycený tak pevně, že dusí jakoukoliv invenci. To Pimp a Butterfly je deska, o které se bude víc mluvit a psát, než se bude opravdu poslouchat. Angažovanost i odér jazzové vysoké kultury by ale neměly zakrýt skutečnost, že zase nic moc tak radikálně nového album nepřináší. Srovnání s podobně ambiciózními hiphopovými projekty minulosti, jako byli Electric Circus či The Love Below, vyznívá v neprospěch Kendricka Lamara. Jestli jste u Commona nebo Andrého 3000 měli pocit, že odvážně atakují hranice žánru, To Pimp a Butterfly je spíš jen opatrně oťukává.

Hodnocení: 70 %
Kendrick Lamar – To Pimp a Butterfly (Interscope, 2015)